Deník princezny

Deník princezny je pro mě takový nostalgický návrat do mých "mladších" let, jelikož jsem milovala (a stále je mám ráda) oba filmy. Přiznám se, že jsem knihu poslouchala v angličtině (takže audioknižní podoba), a předčítala to herečka, co hraje Miu ve filmu, takže to bylo i z tohoto hlediska moc fajn. Deník princezny je takový lehký odpočinkový čtení - je zkrátka pro mladší čtenáře, a tomu odpovídá i styl psaní. Mia je zde stejně střeštěná jako ve filmu, akorát je tu popsána jako vysoká a špinavá blond (a taky si pořád stěžuje na to, že nemá žádná prsa). A jako správná čtrnáctka je poměrně dramatická, ale popravdě, kdo se v jejím věku nechoval podobně... Velká změna je i v tom, že Miin táta, princ Philips, žije, ale jelikož měl rakovinu, tak přišel o možnost mít další potomky, a tak byl nucen uznat Miu jako právoplatnou dědičku. Její babička tam stále je, ale... řekněme, že to není zrovna sympatická osoba, a pokud nemusíte tak byste se jí radši vyhnuli. Mia žije v New Yorku, a ne v San Francescu, ale stále navštěvuje školu i s Lily a jejím starším bratrem Michaelem, ale narozdíl od filmu, má mnohem větší okruh přátel - i když se asi nejvíce baví s Lily a Tinou Hakim-Babou (Tina je dcera nějakého zbohatlíka obchodující s ropou - pokud si to dobře pamatuju - , a jelikož se její táta bojí, že by jí jeho soupeři unesly, tak za ní chodí bodyguard - to mají s Miou společné, ale Tina je, aspoň za mě, mnohem lepší kamarádka než Lily, která jí pořád jen kritizuje...). Příběhově je není kniha špatná, sleduje Miu v jejím prvním ročníku na střední, jak zjistila, že je princezna a končí školním plesem. Ples tu je vlastně náhrada za tu scénu na pláži s Joshem - Josh se rozvede s Lanou, aby mohl začít chodit s Miou poté, co se dozví, že je princezna, a pozve jí na ples, kde přede dveřmi školy Miu políbí před novináři....a Mia ho pošle "do háje"... nakonec si užije ples s přáteli. Bylo to fajn audioknižní poslech, a určitě se brzy pustím do pokračování.