Zapomenutý smysl

William James, považovaný za otce psychologie, před sto lety prohlásil, že „jednou konečně budeme moci pochopit, nakolik je náš duševní život svázaný s naší tělesnou schránkou.“ Emoce a fyzická hmota spolu neodlučitelně souvisí. Interocepce, disciplína zabývající se vědomým vnímáním těla, se této vzájemnosti věnuje a vědecky podkládá to, co od starověku znaly a praktikovaly východní směry. Kniha Zapomenutý smysl představuje interocepci jako schopnost, která se sice klíčově zasadila o lidskou evoluci, ale vlivem vývoje moderní doby a okolního prostředí na ni lidé poněkud zapomněli. K ezoterice nebo koučinku má ovšem tato kniha na míle daleko. Britská autorka Caroline Williamsová se dlouhodobě věnuje popularizaci vědy a vnitřním dialog mezi tělem a myslí sleduje od mitochondrií, přes stěžejní a dosud neprobádanou funkci bloudivého nervu, nebojí se kontroverzí kolem léčby obezity prostřednictvím GLP-1 agonistů (Ozempic) a přibližuje nejnovější, pečlivě ozdrojované, poznatky v léčbě poruch příjmu potravy, depresí či nedostatku energie. Přestože se Caroline Williamsová nevyhýbá odborné terminologii (doporučuji si ke čtení občas otevřít google), je text naprosto srozumitelný i pro úplné laiky. Navíc je zábavný a čtivý a díky klinickým studiím, které autorka i sama podstoupila, zajímavý a v mnohém inspirativní. Knihu jako Zapomenutý smysl jsem dlouho nečetla. Tělo vysvětluje jako komplexní organismus, s jehož fungováním si ovšem sami lidé mnohdy nevědí rady, a právě interocepce tuto skutečnost pomáhá radikálně změnit. Vnímáme svoje tělo jako „to“ nebo jako součást našeho „já“? Jak ke svému tělu přistupujeme, kde ho přehlížíme nebo kde se od něj záměrně odpojujeme? Jak uvádí sama autorka: „Uvědomování si drobných vnitřních změn znamená důvěřovat intuici a lépe se orientovat v rychle se měnícím sociálním prostředím“, což díky onomu vnitřnímu kompasu ve finále znamená i hlubší a spokojenější život.

Můj osobní názor na knihu je, že je naprosto skvělá. Vysvětluje věci srozumitelně a pochopitelně, vnáší kontext do oddělených známých témat, ale přináší i zcela nové pohledy a zajímavé informace. Skutečně jde o čistě populárně naučnou knihu, nejedná se o seberozvojové názory. Rozumět řeči těla je ku prospěchu každému a já budu po jejím přečtení vážně uvažovat, jak téma včlenit do vzdělávacích materiálů a přednášek pro pedagogy. Vřele publikaci doporučuji všem, co se zajímají o svět a o vlastní spokojený život. Upozorňuji, že když se o jejím čtení veřejně zmíníte, seběhne se na vás hned řada zájemců, kteří ji budou chtít po přečtení půjčit. Snad se ke mně jednou vrátí.