Ohniváček a srdce z kamene

Ohniváček a srdce z kamene mě opravdu hodně bavilo. Mische jsem si oblíbila už v předchozích dílech, takže jsem si její příběh užila o to víc – a tady dostává konečně prostor naplno. Četlo se to samo, stránky mizely a já si jen říkala „ještě jednu kapitolu“… no jasně. A TEN KONEC?! Co to jako bylo?! Já nejsem v pohodě. Jakože vůbec. Okamžitě potřebuju další díl, protože tohle mi teda nestačilo. Chci vědět jak to dopadne.

Velmi, ale opravdu velmi mě mrzí, že zrovna knize od Carissy dávám "jen" 3 hvězdičky. Carrisa je pro mě spisovatelka, kam jdu s jistotou, že ten příběh bude peckovní, že to bude jízda a že si to naprosto užiju, ale... tady se to bohužel nestalo. Že by to bylo tím, že jsem měla vysoká očekávání? Nemyslím si. No pojďme se tomu podívat na zoubek. Tento díl je zaměřen na Mishe, což byla vedlejší postava z předchozích dvou knih - Zmije a křídla noci a Popel a hvězdami prokletý král. V těchto dvou dílech jsem si Mishe oblíbila, byla to zajímavá vedlejší postava a bavila mě, ale zde, jak se příběh začal soustředit na ni... No to už jsem jí zas tak oblíbenou neměla :D V tomhle díle mi přišla Mishe strašně nudná. Největší problém jsem měla s tím, že jsem během celého toho příběhu nepocítila žádný náznak vývoje Mishe. Celou dobu se chovala furt stejně hloupě, celou dobu jsme sledovali, jak dělá jedno příšerné a idiotské rozhodnutí za druhým a celou dobu nás u toho provázeli její myšlenky, které byly zajímavé asi jako kůl v plotě. Jakoby já chápu její traumatickou minulost a chápu i její víru, ale čeho je moc, toho je příliš a myslím si, že si zasloužila v tomto příběhu nějaký vývoj a ne se furt točit v kruhu. Když už jsem zmínila tu její víru, tak její vztah s bohem slunce - Atroxem byl... no zarážející. Nechápu, jak i po tom všem mohla zůstat ke všemu tak slepá a neklást si základní otázky, zda to je vlastně v pořádku. Ten vztah mi tam přišel... no zvláštní. Jo a málem bych zapomněla, ale zkuste si během čtení počítat, kolikrát Mishe omdlela vyčerpáním nebo díky zranění... bylo to přehnané a myslím, že tak do 30 byste napočítali. Z hlavních postav tento příběh převážně zachránila Luce (takovou vlčici chci taky) a Asar. Na celém příběhu pak nejzajímavější byla ta část, kdy se odkrývala historie bohů a to mě bavilo fakt nejvíc. Tempo knihy je pomalé oproti tomu jak jsem u Carrisy zvyklá. Možná to je dané tím, že jsem předtím četla knihu Říše upíra, která byla doslova nabitá popisnýma částma a bohužel tady to nebylo o moc lepší. To vždycky Carrisa byla tak popisná a detailní ve svých knihách? Přibližně první polovina knihy mě totálně nudila a do čtení jsem se opravdu musela nutit. Cca od té 200 stránky to začalo být lepší, ale pořád žádná hitparáda a až ten konec mě úplně pohltil.. třeba posledních 150 stránek bylo "wooow". S čím jsem měla největší problém bylo to, že ačkoliv byla kniha fakt popisná, ani za boha jsem si nedokázala představit Sestup :D Jakoby to podsvětí tam bylo popsáno fakt detailně a hodně, ale mě to prostě nedávalo žádný smysl... a stejně tak fungování magie. No nebudu lhát, nakonec jsem si to prostě představovala po svém, jak známe peklo, protože by se mi u toho jinak asi zavařil mozek. Mrzí mě, že ta magie tam nebyla lépe a detailněji zpracovaná, protože ta nekromancie fakt zněla zajímavě, ale prostě jsem jí nechápala. A upír nekromant? Docela zajímavá kombinace. Ale já nechci být jen negativní a kritická, protože ačkoliv do teď jsem jen "nadávala", teď chci poukázat na to, co se mi líbilo. Hodně se mi líbila pointa jejich cesty do Sestupu a vlastně příběh onoho boha smrti a jeho smrti. Vlastně celkově ten příběh bohů, jak zabili jednoho z nich a Nyaxie, která prostě chce zpět svého manžela - to je zatraceně skvělé a tahle linka mě strašně bavila. Doufám, že v dalším díle se dozvíme jak to bude s bohy dál, protože to je prostě zajímavé. Pak bych chtěla vyzdvihnout pomalu vyvíjející se romantiku mezi Mishe a Asarem. Bylo to pomalé, krásné a hrozně mě bavilo sledovat tu jejich postupnou cestu k sobě. Jak se pomalu jeden druhému otevírali a odhalovali kousky sebe. Bylo to uvěřitelné a také musím vyzdvihnout to, že v celém příběhu je jen jedna spicy scéna, takže ten příběh není zabit přemírou spicy a prostě mi to tam sedlo. O Luce jsem se už zmiňovala, ale řeknu to znovu - je to ten nejlepší zvířecí společník ever a taky chci takovou Luce domů Závěrečný cliffhanger? No tušila jsem, že to sem směřuje, ale přesto mě dostal a pár slziček mi ukáplo. Ocením, když mě kniha citově nějak dostane a tohle se tu stalo i když jsem to očekávala. Prostě to bylo napsané dobře. Ale na celkové wow z knihy to bohužel nestačilo. No tak nějak tuším, kam se druhý díl bude ubírat, protože to skončilo, jak to skončilo, tak jsem zvědavá, zda se moje domněnky vyplní.