Psáno odjinud

Opravdu nám knihy přináší potěšení? Na povídce Zuby nehty je něco jiného. Ona vás donutí přemýšlet, jestli je to skutečné. Ono je to totiž napsáno tak, jako by to skutečné bylo, jakkoliv je to absolutně vyloučeno, přímo absurdní. Je to nenuceně napsané jako kdyby ruka autora svištěla po papíře sama, necítíte žádnou kostrbatost, naléhavost oprav, něco, co by bránilo plynulému toku myšlenek a vy byste se v četbě zadrhávali. Máte raději knihu nebo film? Miluji adaptaci knihy pro film! Pst! Pssst! Ať to nikdo neslyší! První povídka je neuvěřitelně krásná. Prokletý příběh. Neuvěřitelná myšlenka. A další tři povídky knihami pokračují. Nemohla jsem se jich nabažit. Nevím, jestli se ta kniha zakousla do mě nebo já do ní, ale byla výborná (!). Je to (zatím) jediná povídková kniha, kterou bych vyhodnotila třeba 10 hvězdičkami a od autora je mojí první knihou. Možná zkusím jeho dvě předchozí, ale tahle je unikát. V dalších povídkách se mi mimo jiné líbí dozvuky postav, které byly jako hlavní postavy vykresleny v první povídce. Nezapomnělo se na ně, i když se s nimi dále nepracuje. To dělá z povídek jeden propletenec. Čili nejen stejnojmenný námět, ale i postavy, které jsou propleteny všude, byť za hlavní postavy v dalších povídkách jsou uváděny jiné. Každou povídku v této knize bych adaptovala jako předlohu do filmu. Á, pardon! Zuby nehty bych je adaptovala. Hlavně ticho! I šepot o adaptaci někoho nemusí nechat spát nebo zemřít... Stránka šustila za stránkou, tak moc čtivá kniha byla, a já ji doporučuji k přečtení. Moc ji doporučuji.

Kniha je rozdělena na dvě části a celkově obsahuje 4 příběhy, ve kterých hraje roli kniha... nebyly to zas tak špatné čtení...