Pod egyptským sluncem

Myslím, že kniha se bude líbit romanticky založeným ženám. Protože jde o čistokrevnou červenou knihovnu v kulisách egyptských pyramid a archeologie. Mě osobně hodně mrzelo, že červená knihovna si zabrala skoro celou knížku a archeologie tam bylo pomálu. Ale na druhou stranu musím napsat, že jde o velmi čtivý román o mladé emancipované ženě, která se svým bratrem samostatně vyráží do Egypta, aby se tam setkali se svým strýcem, věhlasným archeologem. Právě v Luxoru se začíná dobrodružný příběh o překvapivém setkání se strýcem, o růstu sebevědomí Viktorie i o změnách plánů. Dál nic neprozradím, čte se to dobře a samozřejmě to i dobře dopadne.

Román německé spisovatelky Martiny Sahler začíná obrázkem Anglie roku 1921. Victorie a její bratr Jamie přicházejí o otce, a protože jediný jejich příbuzný - slavný archeolog, žije a pracuje v Egyptě, je posledním přáním otce Jamieho, aby ho jeho nevlastní sestra doprovodila k němu. Anglie té doby je Anglie mužů a Victoria je zasnoubená, naráží tedy hned na začátku příběhu na nesouhlas bohatého, anglického snoubence. I přes to s Jamiem odjíždějí a na své cestě potkávají nové přátele. Victoria zjišťuje, že existují ženy, které si vybudovaly svůj život bez neustálé kontroly mužů a třináctiletý Jamie miluje každý okamžik cesty za snem stát se archeologem, jako jeho strýc. Po příjezdu do Egypta Victoria zjišťuje, že slavný Oscar Parker není tím mužem, kterého očekávala, ale díky novým přátelům se jí podaří stát se členkou týmu Howarda Cartera a najít nejen smysl svého života, ale i lásku a rodinu. Příběh končí slavným objevem hrobky faraona Tutanchamona v Údolí králů u Luxoru. Kniha mě lákala krásnou obálkou a prostředím, do kterého je děj zasazený. Po jejím přečtení ve mně zůstal trochu rozpačitý dojem. Kniha má pomalé tempo, velké množství popíjení Earl Greye ze vzácného porcelánu, trápení se strýčkem, který "sešel z cesty" a příliš mnoho anglické arogance při rozdělování lidí na civilizované Evropany a jednoduché, zaostalé Egypťany. V romantické a trochu dobrodružné lince mě rušilo téma rovnoprávnosti žen a ras, které bylo podáno z hlediska té doby. Možná to je naopak genialita spisovatelky a její úmysl, nějak se mi to ale střetávalo s celkovým laděním knihy. Příběh se zlehka dotýká skutečných událostí a skutečných lidí v době objevení hrobky Tutanchamona, ale je to dotyk tak letmý, že je to spíš jen zajímavost v rámci děje. Kniha si určitě najde čtenáře, je poklidná, hodně popisná a lehce romantická, jen bych ji doporučila spíš starším čtenářkám.