Pod egyptským sluncem

Při čtení mě okouzlila kombinace jemné romantické linky a prostředí egyptských vykopávek, které příběhu dodává nádech tajemství i exotiky. Autorka píše velmi příjemně a lehce, díky čemuž se kniha čte s chutí a nabízí milý únik z reality. Vztah mezi hlavními postavami působí přirozeně a má své tiché, citlivě vystavěné momenty, které ve mně zanechaly hezký dojem. Zároveň mě ale trochu mrzelo, že samotné prostředí mohlo dostat větší prostor. Egypt s jeho historií, atmosférou a magií starověku zůstává spíše v pozadí jako kulisa, místo aby byl plnohodnotnou součástí příběhu. Právě hlubší práce s tímto fascinujícím prostředím by podle mě dokázala dát celému ději větší hloubku a intenzitu. Celkově na mě kniha působila jako příjemná, klidná romance, ke které se člověk rád uchýlí, když má chuť na něco jemného a nenáročného. Přesto ve mně zůstává pocit lehce nevyužitého potenciálu – právě v atmosféře a prostředí, které mohly příběh pozvednout ještě o úroveň výš.

Román německé spisovatelky Martiny Sahler začíná obrázkem Anglie roku 1921. Victorie a její bratr Jamie přicházejí o otce, a protože jediný jejich příbuzný - slavný archeolog, žije a pracuje v Egyptě, je posledním přáním otce Jamieho, aby ho jeho nevlastní sestra doprovodila k němu. Anglie té doby je Anglie mužů a Victoria je zasnoubená, naráží tedy hned na začátku příběhu na nesouhlas bohatého, anglického snoubence. I přes to s Jamiem odjíždějí a na své cestě potkávají nové přátele. Victoria zjišťuje, že existují ženy, které si vybudovaly svůj život bez neustálé kontroly mužů a třináctiletý Jamie miluje každý okamžik cesty za snem stát se archeologem, jako jeho strýc. Po příjezdu do Egypta Victoria zjišťuje, že slavný Oscar Parker není tím mužem, kterého očekávala, ale díky novým přátelům se jí podaří stát se členkou týmu Howarda Cartera a najít nejen smysl svého života, ale i lásku a rodinu. Příběh končí slavným objevem hrobky faraona Tutanchamona v Údolí králů u Luxoru. Kniha mě lákala krásnou obálkou a prostředím, do kterého je děj zasazený. Po jejím přečtení ve mně zůstal trochu rozpačitý dojem. Kniha má pomalé tempo, velké množství popíjení Earl Greye ze vzácného porcelánu, trápení se strýčkem, který "sešel z cesty" a příliš mnoho anglické arogance při rozdělování lidí na civilizované Evropany a jednoduché, zaostalé Egypťany. V romantické a trochu dobrodružné lince mě rušilo téma rovnoprávnosti žen a ras, které bylo podáno z hlediska té doby. Možná to je naopak genialita spisovatelky a její úmysl, nějak se mi to ale střetávalo s celkovým laděním knihy. Příběh se zlehka dotýká skutečných událostí a skutečných lidí v době objevení hrobky Tutanchamona, ale je to dotyk tak letmý, že je to spíš jen zajímavost v rámci děje. Kniha si určitě najde čtenáře, je poklidná, hodně popisná a lehce romantická, jen bych ji doporučila spíš starším čtenářkám.