Když tě ztrácím

Bohužel mě tenhle druhý díl přesvědčil, že pro čtení série Svět podle Magnolie jsem prostě nebyla stvořena. Strašně ráda bych byla, ale bohužel. S prvním dílem jsem bojovala neboť v knize je cheating a velmi toxické prostředí, až tak, že vysává. Čtení knihy bylo vlastně náročné, ALE zároveń mě hrozně zajímalo to prostředí podobné světu Gossip Girl. Bohužel po dočtení druhého dílu, který rozhodně nebyl méně toxický, jsem zjistila, že je to na mě prostě moc. Znovu toxicita, znovu cheating…a vzhledem k tomu že má série pět dílů, tak předpokládám, že se to bude jen opakovat… Při čtení prvního dílu jsem vlastně celou dobu chtěla, aby byla Magnolia s někým jiným než se asi zamýšlí. U dvojky jsem vlastně nevěděla komu fandit - i když fandit to je zrovna v tomto případu tak trochu zvláštní sloveso. Ono je to spíš o tom, kdo je zrovna méně toxický. A to já vlastně doteď po dočtení knihy nevím. Je strašně zajímavé, že když si pročítám recenze na goodreads tak tahle série má prostě dva tábory - jeden je plný čtenářů, kteří by pro sérii dýchali a naprosto ji zbožňují a pak je tu ten druhý tábor, který prostě toxický universe nezvládá. Já už teď 100% vím, že jsem tábor - tohle psychicky nedám. A stejně jak jsem nezvládla konec jedničky, tak o to horší byl konec dvojky…. Tohle je nad moje srdce, duši - tohle neni pro mě. Ale nechci vůbec říkat, že je to špatné. Vůbec. Prosím pokud vás zaujala anotace, přečtěte si to! Je to úplně něco jiného než co známe z klasických romantických příběhů, které se u nás vydávají. Prosím, udělejte si obrázek sami. Říkám jsou dva tábory a třeba budete patřit do toho - který pro sérii bude dýchat Já za knihu děkuji nakladatelství @mystery.press , která mě byla poskytnuta v rámci spolupráce.

...aneb když druhý díl je lepší než ten první... O chlup Ano, z mého pohledu byl tento díl o chlup lepší než první díl, ale i tak k tomu mám prakticky ty stálé výhrady. Oproti předchozímu dílu musím uznat, že mi zde byly postavy více sympatické... Samotná Daisy mi přišla celkem "normální" a neměla jsem s ní takový problém jako s Magnolií. A kdo se mi zamlouval nejvíce? Zřejmě Julian. Oproti tomu Christian je pořád stejný jako v jedničce a sympatie roku by rozhodně nezískal. Kniha je opět výborně napsaná a opravdu se čte rychle, takže ji máte přečtenou za pár dní. Přijde mi, že i děj samotný a postavy získaly více prostoru a čtenář tak má možnost se s nimi více ztotožnit, pokud to jen jde. S čím se opět ale nedokážu smířit, tak to je samotná toxicita knihy i jejích hlavních postav. Bohužel se přes to nedokážu (stále) přenést a u tohoto druhého dílu jsem si finálně ověřila to, že na takové typy knih nemám zkrátka "koule" a emočně je nezvládám. Věřím, že hodně čtenářů bude knihu milovat, ale na mě je hrozně těžká a nejsem schopna u čtení relaxovat. Emoční nestabilita, elitní smetánka s jejich problémy, vztahy a rozchody stále dokola, intimita každý s každým... Zkrátka to není můj šálek kávy. Nicméně pokud vám nevadí trochu více toho dramatu, bude se vám kniha líbit Děkuji @mystery.press za poskytnutí knihy v rámci spolupráce.