Přetíženy

Když jsem začala číst knihu Přetíženy, asi jsem úplně nečekala, že bude tak odborná. Nakonec mi to ale vůbec nevadilo. Naopak. Spoustu věcí, které jsem tak nějak tušila nebo už znala, mi kniha konečně vědecky vysvětlila. Ze začátku se sice žádný velký „aha moment“ nekonal, ale postupně mi docházelo, jak přesně popisuje stavy, které sama zažívám. Proč někdy vyletím kvůli maličkosti nebo proč jsem už odpoledne úplně vyčerpaná. Pro mě byla kniha hlavně velkým uvědoměním. Pochopením, proč se některé věci dějí a že za ně vlastně nemůžu. V mnoha chvílích pro mě byla skoro jako náplast na rány. Často jsem při čtení jen kývala hlavou. Ano, přesně takhle to mám taky. Zaujala mě třeba část o senzorickém přetížení. Najednou mi dávalo smysl, proč už večer nechci poslouchat akční filmy z televize, na které se dívá manžel, nebo proč po celém dni s dítětem nemám náladu na další doteky. Prostě už jsem přesycená. Kniha také dobře ukazuje, kolik věcí dnešní ženy a matky během dne zatěžuje a pokaždé jsem si vzpomněla na ty, kteří tvrdí, že si dnešní ženy nemají na co stěžovat, protože jejich babičky praly na valše a měly čtyři děti. Líbily se mi i praktické rady, jak přetížení předcházet. Nic složitého, spíš malé změny. Třeba si dovolit nebýt dokonalá. Uvědomila jsem si, že své rodině vlastně mnohem víc prospěju, když budu v pohodě, takže místo okamžitého uklízení myčky se radši půjdu na pár minut projít a prodýchat. Ono to doma neuteče. Knihu jsem četla docela dlouho, vždy jen kapitolu nebo dvě. Bylo to čtení, které ve mně vyvolávalo emoce. A přiznávám, že to občas odnesl i manžel, na kterého jsem měla během čtení větší vztek. Jedno ale vím jistě: tuhle knihu by si měli přečíst hlavně muži. Možná by díky ní lépe pochopili, co ženy a matky ve skutečnosti cítí. ,,Žijeme ve světě, který jede na plné obrátky, a náš mozek se ho snaží dohnat, i když na to vlastně není stavěný."

Tuto knihu by si měli přečíst všichni, muži,ženy, prostě všichni... Více mých dojmů v záložkách recenzí od Knižních střípků