Překvapení jsou chlupatá

Třetí díl Zahrady plné kouzel se četl velice dobře. Příběh byl svižný a neustále se v něm něco dělo, takže vás to pobízelo k otáčení jedné strany za druhou. Děj se opět točil kolem Matyldy a Aničky. Ty měly tentokrát plné ruce práce, poněvadž se jim do života připletl jeden chlupatý čtyřnohý rošťák, pan Pýchavka musel naléhavě odjet, takže starost o zahradu a psa Hektora připadla na naše hrdinky + jejich škola se rozhodla uspořádat kouzelnické představení. No a co čert nechtěl - příprava na představení se neuvěřitelně zkomplikovala, takže hrozí, že z velkolepé akce nakonec sejde... Co teď? Zachrání Matylda s Aničkou situaci? Jak už jsem zmínila, příběh byl dobře vymyšlený a napínavý. Bohužel se tu však objevila věc, která mi zkazila dojem, a sice Matyldina a Aniččina neústupnost. Chápu, že se to autorka snažila navléknout tak, aby Matylda s Aničkou byly za hrdinky, co zachránily situaci, nicméně na mě to místy působilo hodně na sílu. Děvčata se zkrátka nehodlala smířit s "neúspěchem" a za každou cenu si vydupávala svou. A to mi vůbec nepřipadalo jako dobrý vzor pro dětské čtenáře. Nežádoucí tečku tomu dodaly zmínky o nadměrném poprsí tety Věry. Jakože proč? Proč tohle cpát do dětské knihy? Zcela zbytečné a naprosto se nehodící. Krásný vizuál mě opět nadchl a až na výše zmíněné výtky jsem byla spokojená. Pokud se dočkáme pokračování, určitě se do něj pustím.