Nic než popel

Je znát, že Nita je pořád puberťačka. Ne všechno, co by chtěla provést, je proveditelné. Chápu, proč a jak, ale má proti sobě hodně silné protivníky. A s ní je v podstatě jenom Kovit... Líbí se mi Adair, i když je to, co je. Výstižný komentář má Galloway, díky!

I přesto, že jsem první díl (Do morku kostí) četla v prosinci, nebylo těžké se do příběhu ponořit. Autorka odhaluje hlavní momenty předchozího dílu, což čtenáři dost pomůže. Bohužel mě rušily při čtení občasné překlepy, nebo věty co moc nedávaly smysl. Kniha má pomalejší rozjezd, ale příběh postupně nabíral na obrátkách, jen jsem se bála, aby to stačilo. Co jsem ocenila bylo, že jsme se více dozvěděli o druhu ghúlů a kelpií, ale to je asi tak všechno. Hlavní hrdinka Nita se vyvíjí, oproti začátku prvního dílu, je tak jiná. Vyspělejší, stojí si za svým a dělá rozhodnutí o kterých je přesvědčená, že jsou správná. Po několikátém pokusu Nity vzít věci do vlastních rukou, jsem se její naivitě už musela smát. Zkrátka si malá rybka myslela, že může vyzrát nad mořem starých žraloků. Tento díl jsem hodně souhlasila s Kovitem. Oproti Nitě byl vyspělejší a nebyl takový pokrytec, který se vyklubal z Nity. Kniha mě nepohltila tolik jako první díl. Taky mi tam chybělo víc té surovosti a mrazení při čtení. V poděkování autorka píše, že když psala knihu poprvé, prakticky nestála za nic a začala psát skoro od nuly. Je to bohužel znát. Přijde mi to hnané na sílu a možná se mělo skončit prvním dílem...