Vražda Romea

Poprvé, kdy si vůbec nejsem jistá, kolik hvězdiček si kniha zaslouží. Jedná se mi o to, že toužím být objektivní a neubrat knize, na základě mých čtenářských potřeb kvalitu, a tak povím hned na úvod, proč jsem se rozhodla pro čtyři hvězdičky z pěti. Jednoduše - moc krvavých a detailně popsaných scén. Další recenzní výtisk, který jsem obdržela od brněnského nakladatelství MOBA, je jedenáctý díl ze série Brněnská mordparta vyšetřuje s názvem Vražda Romea. Příběh je inspirovaný skutečnou událostí z roku 2009 a autorem této novinky je český spisovatel Stanislav Češka. Stanislav Češka nás přenese ve své knize do Brna- Komárov, kde mladý milenecký pár sedí v nonstop baru a řeší, kde strávit noc. Vzhledem k mizerné finanční situaci se rozhodnou noc přečkat v již zmiňovaném baru o šálku čaje. Muž ovšem má potřebu cigarety a poprosí svojí družku o to, aby se zeptala pána naproti. Muž sedí sám u dveří u jednoho piva a chodí kouřit ven. Nemá problém jednu cigaretu darovat a dál si hledí svého piva. Žena jde ovšem po nějakém čase po druhé a to už se dá s mužem do řeči. Dostanou se k jejich tíživé situaci, a proto muž nabídne páru přespání u něho v domě za sto korun. Mladý pár neváhá a s mužem odchází. Nejprve je vše v pořádku, neboť muži v klidu vypijí čas a pak uléhají ke spánku. Jenže žena je několikrát v šoku z toho, že muž, který jim nabídl přespání, jí nejen nabídne sex, ale sleduje jí při sprchování a dokonce jí v noci i navštíví. To ovšem její partner už nemůže vydržet a z místnosti, kde se nedají ani zamknout dveře, vlastníka vyhodí. Mladému páru je celá situace dost nepříjemná, a proto se rozhodnou dveře zabarikádovat skříňkami, aby při dalším vstupu vlastníka byli hned vzhůru. A tak se i stane… Nebudu již nic dál prozrazovat, neboť bych Vám zkazila celé přečtení. Kniha se čte dobře, je napětí hned při prvních stránkách. Vše je děleno do sympatických kapitol a nemáte šanci se ztratit ani ve jménech, ani v čase, neboť se děj odehrává chronologicky. Jen bohužel na mě byl až moc detailní popis některých krvavých scén, což při uvědomění, že se jedná o příběh inspirovaný skutečnými událostmi, mi nabíhal mráz po zádech.

Já tedy Češku nikdy nečetla, a že toho napsal, ale jsem doslova zděšená stylem psaní. On trpí dysgrafií či dyslexií? Tahá to doslova za oči! Stejná slovní spojení v rozmezí dvou vět. Opakování téhož slova v jedné větě. “ protože byl silný kuřák, dostal silnou chuť na cigaretu” “ pak si oblékla tepláky a tričko, Jarda byl oblečený podobně” “ aspoň se trochu vyspíme, já už se vyspat poťřebuji” “ je tady sice bordel, v tom baru to nebylo nic moc, ale zase tam nebyl bordel” “ pokoj, ve kterém se ocitli, má daleko do hotelu Ritz. Nebyla hospodyňka, ale pokoj ve kterém se ocitli, ji nenadchl” A v tomto duchu stále dokola. Silně neadekvátní popisy citových a psychických stavů. Krkolomné věty a stupidní rozhovory. Souvětí přes půl stránky, kde není problém se ztratit. U těch dvou bych to chápala, šlo zřejmě o slušné ač nepříliš chytré Romy, to samé magor na tripu asi nebude citovat básníky. Tedy i komunikace zde bude na úrovni pomocné školy. Ale kriminalisté by se snad měli chovat jinak, než tahat bosou, zkrvavenou a milionkrát znásilněnou oběť po ulici, pojďte nám ukázat, který baráček že to byl, a číslo si nepamatujete, a víte co, namalujte naší zásahovce plán pozemku a nemovitostí… Prostě zde nebylo rozdílu, celá kniha v jedné podivné a hlavně čtenářsky nepříjemné jazykové vlně. Strašně mě to irituje. Nejprve jsme svědky té příšerné události. Pak ji posloucháme z úst Ivanky, vzápětí jsme u výslechu Romana, pak ji tlumočí major kolegům, pak jdeme vyslýchat Ivanku do nemocnice, a celé to zase bereme znova. Takže vlastně soudnička roztahaná do 238 str. Příběh sám o sobě je šílený, ale to zpracování, to je vražda češtiny i české detektivky. Paní Eva Pevná se mění na Lenku Pevnou, a hned je zase Eva. To jako ta schizofrenie? Že měla dvě osobnosti? Nikdy více!