Ochočená touha

Zase jedna knížka, kde mi přijde název dost mimo, zavádějící, povrchní, zjednodušený a zakrývající tu hloubku a propojenost, kterou kniha ve skutečnosti nabízí. Na úvod óda na Úvod. Poněvadž to je jízda a za mě nejlepší část knihy (ale to neznamená, že zbytek nestojí za přečtení). A pokud bychom chtěli použít alegorii k tématu, tak se nebojím napsat, že je to hodně silná předehra, která člověka opravdu intenzivně natěší na celou knihu. A vůbec to není o tom, že by autorka chtěla jenom něco naplano prodat, je z toho cítit, že tématu nejenom rozumí a že ho žije, ale že dokáže zachytit jak komplexní souvislosti, tak i drobné nuance. Podle mě nad většinou nadnesených témat spousta z nás vůbec nepřemýšlí, nebo přinejmenším ne natolik do hloubky, aby to dokázala přenést do života. A zároveň se mi líbí, že to není podáno odstrašujícím způsobem, ani to v člověku podprahově nevyvolává pocit, že je toho tolik, že snad ani nemá cenu se začít snažit. Zní to jako výzva na objevnou cestu, kde jakýkoliv výchozí bod je v pořádku. Také se mi zamlouvá, jaké si/nám v úvodu klade autorka otázky. Nebagatelizuje, neextremizuje, nedogmatizuje a neshazuje žádný přístup. Nestaví se nad čtenáře, je v tom s námi a cestu nevyznačuje vykřičníky, ale otazníky, což je mi velmi sympatické. A pak kniha samotná. Propojení případových studií a teoretického vysvětlení, přesah do celkového fungování lidské společnosti, podáno poměrně odborně a zároveň velmi lidsky, analytickým a přesto empatickým způsobem, to vše považuju za hlavní přednosti. Ale nedokážu si pomoct, jako by se tam po tom úvodu lehce vytratila ona interpretační volnost a už v tom cítím trochu více vedení cestou, kudy podle mě každý čtenář nemusí chtít jít. Takže ve výsledku mi to přijde jako užitečná sonda do prožívání a zpracovávání prožitků různých lidí. Mít možnost nahlédnout do toho, jak člověk může v této oblasti fungovat a také co za tím třeba vězí. Některé předkládané principy mi přijdou poměrně blízké a smysluplné, některé spíše zajímavé, jiné dosti vzdálené a s některými vyloženě nesouhlasím (co třeba to neustále opakované bezpečí a vzrušení jako protiklady??). U některých aspektů jsem se v tom sama příliš nenašla. Což by nebyl problém, jen z toho mám trochu pocit, že by se tam dle autorky člověk v nějakém smyslu najít měl. Což mi nebylo moc příjemné. Chybělo mi tam také nějaké uzavření. Přišlo mi, že to bylo useknuté před koncem, bez vyústění, bez zdůraznění záměru. Co mi naopak mile padlo do oka, to bylo následující přirovnání, tak odlišné od přízemního Freudova pojetí sexuality ve snech: "Sexuální fantazie (...) je velmi složitý psychický výtvor, jehož symbolický význam nelze brát doslova. Přemýšlejte o ní jako o poezii, ne o próze." A v tomto duchu je podle mě užitečné uvědomit si ten rozdíl mezi tím "vzplanout" a "planout". A vybírat si to každý den.