Jak si dělat chytré poznámky

Jako seznámení s metodou zettelkasten je kniha dostačující. A jakkoliv mě Luhmannova prokódovaná kartotéka s 90000 papírovými kartičkami upřímně děsí, proti moderní softwarové variantě nic nemám. Téma znalostního managementu mě zajímalo a doufám, že z něho vytěžím něco užitečného do života. Knize ale musím ubrat bodíky za celkovou rozvleklost - druhá půlka byla k nepřežití - a za malý důraz na praktické rady pro začínající zettlery.

Začátek mě hrozně bavil. Je dobře napsaný. Bylo to přínosné a podnětné. Vybízí to ke spoustě zamyšlení nad samotným čtením knih. Autor uvádí přesvědčivé argumenty, proč si tvořit chytré poznámky. Celá myšlenka je jednoduchá. Dělat si poznámky dává smysl. Ale fungování zettelkasten jsem z toho nějak nepochopil. Asi mi něco důležitého uteklo už na začátku. Přesto je první polovina vynikající. Je to užitečné pro každého, kdo hodně čte. Třeba pro studenty, kteří často píší seminární práce. Pokud se zabýváte psaním na základě přečtené literatury, tak určitě doporučuju. Ale jen kvůli té první polovině. Druhá je fakt špatná. Začal jsem mít pocit, že jsem úplný blb, který nepochopil dokonalost zettelkasten. Je to prudce teoretické a dost blbě se čte čistá teorie, když s tou praktickou částí nemáte vůbec žádnou zkušenost. Problém asi bude v tom, že to autor napsal pomocí zettelkasten a tak tu praktickou zkušenost má. Jenže čtenář nejspíš ne. Kdo zettelkasten ovládá, bude to asi vnímat jinak. A kdo ne, bude se dost ztrácet. Celá druhá polovina je postupně víc a víc nečitelná. Už samotné hodnocení říká, že se to nepovedlo. A komentáře jsou taky kritické. Je to spíš dokonalá ukázka, jak lze pomocí zettelkasten napsat zpackanou knihu. Už dávno jsem intuitivně pochopil, že podtrhávání v knihách a psaní do nich je jen jejich ničení. Jsem rád, že se mi to potvrdilo. Jediné co se počítá jsou poznámky, které si uděláte mimo. Hodně inspirativní a hodně nepovedené. 65%