Všechno, o čem jsem ti neřekla

Knihu jsem měla přečtenou téměř okamžitě – natolik mě zaujala už svou anotací. Téma, které autorka zvolila, je neobvyklé a velmi silné, což mě přimělo se do příběhu ponořit hned od první stránky. Velmi oceňuji způsob, jakým autorka vykresluje postavy – jsou živé, uvěřitelné a plné emocí. Hayley jsem si zamilovala téměř okamžitě a její přátelství s hlavní hrdinkou Ellou bylo vykresleno nádherně – až neuvěřitelně silné a opravdové. Ellinu ztrátu jsem prožívala s ní, každou stránku jsem cítila její bolest i prázdnotu. Postava Sawyera mě zaujala a přiznávám, že jsem si ho oblíbila možná až moc – téměř jsem se do něj zamilovala spolu s Ellou. Jen mi přišlo trochu uspěchané, jak rychle se k sobě sblížili – pouhé čtyři měsíce po Hayleyině smrti mi připadaly jako příliš krátká doba. Závěr knihy ve mně zanechal spoustu otázek, což mě nutilo číst dál a dál. Ale samotný konec mi přišel trochu přitažený za vlasy – až nereálný. Přesto oceňuji, že se autorka nebojí otevírat vážná a emocionálně náročná témata. Kniha je silná, dojímavá a zanechá ve čtenáři hluboký dojem. Jen ten závěrečný plot twist byl podle mě přehnaný. Celkově ale hodnotím kladně – čtyři hvězdy z pěti.

Za poskytnutí knihy k recenzi v rámci spolupráce moc děkuji Knihkupectví Luxor. O některých věcech se těžko mluví… a některé je ještě těžší si přiznat.“ Víte, co je škoda? Že tuhle knížku vůbec nevídám na českém bookstagramu. Přitom rozhodně stojí za pozornost. Tenhle příběh je jako jízda na horské dráze emocí – o vině, lásce, smutku i naději. Všechno, o čem jsem ti neřekla není jen o tom, jak těžké je někoho ztratit, ale i o tom, jak složité může být žít dál… zvlášť když se do cesty připlete láska k někomu, kdo by měl být zapovězený. Ella si prochází hlubokým smutkem po smrti své nejlepší kamarádky a návrat do školy jí rozhodně nepřinese klid. Každý kout jí připomíná Hayley – a stejně tak i Sawyer, Hayleyin přítel, se kterým si Ella začne být blíž, než by sama chtěla. A právě tady to celé začíná… Pomalu, citlivě, ale s dusivou vinou, která vás obepne jako těžká deka. Co mě na knize fakt bavilo, byl Hayleyin deník – jakási druhá linku, která postupně odkrývá tajemství a mění celý pohled na minulost. A právě díky tomu člověk začne přemýšlet, kolik toho o druhých vlastně opravdu víme. Styl psaní mě moc bavil – autorka píše jednoduše, ale přitom dokáže emoce trefit přesně na to správné místo. Celkově má příběh takovou smutně něžnou atmosféru, která vás pohltí, aniž by sklouzla k přehnanému dramatu. Občas jsem měla pocit, že se některá témata trochu opakují nebo by si zasloužila větší hloubku, hlavně co se týče psychiky postav – ale i tak jsem knížku přečetla jedním dechem. Pokud máte rádi knihy Gayle Forman nebo Jennifer Niven - takové, které bolí, ale zároveň hřejou, tohle by vás mohlo oslovit.