Bratři větru

Tad Williams je z rodu těch, kteří dělají čest památce sira J. R. R. Tolkiena a jeho odkazu klasické epické fantasy. Nekopíruje přitom zaběhnuté motivy, ale na vlastním písečku rozehrává nadčasová dramata, okořeněná fascinující mytologií, což ještě podtrhuje majestátní stylistikou. Nejde však o spisovatele zahleděného do vlastních slov; na prvním místě pro něj vždycky byli a budou čtenáři a jejich láska k příběhům. Bratři větru jsou samostatným románem, doplňujícím svět Východního Ardu. Chronologicky se odehrávají tisíc let před událostmi trilogie Jasný osten, Žal a Trn, a v mnohém vysvětlují počátek tragické proměny Inelukiho v nemrtvého Krále bouří. Zastihujeme vznešené Sithy v jejich plné slávě, kdy smrtelníci jsou jen otravným hmyzem na okrajích hvozdů. Ale v pozadí už klepou na brány nesmrtelných problémy, způsobené pýchou, předznamenávající pád. Pro fanoušky de facto povinnost, byť v porovnání s ostatní autorovou tvorbou jde spíš o delší novelu a to jak rozsahem, tak obsahem.

Williams předkládá neskutečně poetické a zároveň melancholické vyprávění plné neuvážených slibů a tragických následků. Novela je vyprávěna pohledem téměř bezvýznamného pozorovatele, důraz je však kladen na hlavní hybatele děje, velmi dobře známé z dalších románů odehrávajících se v Osten Ardu. Čtenáři zároveň nabízí hlubší pohled do mytologie a rozšíření znalostí o minulosti celého světa. Po dočtení ve mně kniha zanechala velmi osvěžující dojem.