Wednesday: Převyprávění první série

Myslím, že to většina znáte. Čtete knihu, kterou si zamilujete. Pak podle ní natočí film nebo seriál a vy ve většině případech usoudíte, že kniha byla stejně lepší. Druhý měsíc po sobě se mi teď sešla druhá varianta. První byl seriál a pak kniha. Jeden seriál jsem viděla, druhý ne, ale ani jedno knižní převyprávění mi bohužel nic nedalo. Wednesday byla sice lépe napsaná, než minulý měsíc Loki, ale hodnotit musím stejně. Proč? Pro mě jako neznalce předlohy mi tu spoustu věcí chybělo. Měla jsem pocit, že se při psaní nepočítalo s tím, že někdo tu předlohu neviděl. Ano, beru v potaz, že je to převyprávění, ale nějaký základní přehled o charakteru nebo minulosti postav, by neškodil. Celkově o Addamsově rodině, která mě nikdy nijak nelákala. O Wednesday jsem se možná tak dočetla, že nosí jen černou, v podstatě se neusměje a jakýkoli fyzický kontakt je pro ni nepřijatelný. Nějaké pasáže, kde pohlížela na určité věci mi byly blízké, rozuměla jsem jim, jak to má, ale celkově jsem nevěděla, proč jí mám fandit. Proč je vlastně taková, jaká je. Vztahy, které Wednesday navázala, jsem neměla jak prožít, protože mi postavy splývaly. Tyler, Xavier nebo Eugene pro mě vyšli nastejno. Nevybavuju si, že by třeba v knize bylo popsané, jak vypadají. Detektivní linka s nestvůrou mohla být zajímavá, ale i tam mi chybělo nějaké pozadí. A jak mi bylo po dočtení potvrzeno, tak některé scény jsem z knihy pochopila úplně jinak, než jak byly v seriálu. Suma sumárum - za sebe se už do dalších převyprávění nebudu pouštět. Pochopím, že jiným to stačí tak, jak je, ale já v knihách potřebuju emoce. A ty mě v tomto provedení míjejí.