To prší moře

Knížka o tom jaké to je, když se nechce žít. Nebo chce, ale nejde to. Těžké téma zpracované citlivě, s pochopením, vkusně a..... tak nějak s vlídností, jestli to tak můžu nazvat. Někdy se to zkrátka může v životě zašmodrchat. A rozšmodrchávání, pokud k němu dojde, je dlouhý a bolestný proces, ale stojí za to jej absolvovat. A taky je to knížka o lásce, neboť ačkoliv: ".....vztahy nevznikají na přání a láska nám nechodí do života pravidelně, jako ranní noviny do schránky, " tak je to to nejvíc, co v životě máme. Tak si ji hýčkejme. “Ty chvíle, kdy nám nic jiného nezbývá, jsou často ty jediné, co nás konečně posunou někam dál."

Napínavé psychologické drama jedné zdánlivě obyčejné rodiny, ve kterém autorka umožní čtenáři nahlédnout nejen do křehké duše dvacetileté Hanky, ale také do osudů dalších, vzájemně propojených postav. S lehkostí sobě vlastní vypráví nelehký příběh o pocitech. O bolesti, o nedorozumění, o strachu, o bezpodmínečné lásce, o otázkách a odpovědích, které se všichni snažíme v životě najít. O naději. Autorku znám podle Bábovek, sice jsem knihu nečetla ale slyšela jsem o ní. A tak jsem v knihovně od paní knihovnice dostala do rukou tuto knihy se slovy :"Slečna si chce přečíst určitě tuto knihy, dlouho se k ní zase nedostanete..." A tak jsem si knihu přečetla. Je velmi těžké se do knihy začíst. Popravdě jsem měla ze začátku pocit jako ostatní lidé, kteří napsali k této knize komentář: Nuda, deprese, smutek. Jenže jsem chtěla zkusit, zda-li by mě kniha neoslovila. Prostě jsem jí dala šanci. A co se nestalo? Od strany zhruba 84 jsem se od knihy nedokázala odtrhnout. Je to velmi dobře napsané, celkem čtivé a zajímavý děj, což je rozhodně velké plus! Nelíbilo se mi, že v každé knize někdo umře. V této knize dokonce tři lidé. Jeden sebevraždou a další bohužel kvůli autu. Copak už nejsou knihy o ničem jiném? Copak musí každá kniha začínat: ...Před dvěma lety mi umřela máma.... Vždyť je spousty knih kde nevystupuje smrt a knihy jsou opravdu úžasné. Dokonce veselé, spokojené a šťastné jsme potom i my. U této knihy rozhodně nebudete šťastný. Bude na vás pršet moře slz a neštěstí. Tak že jestli teď trpíte ztrátou blízké osoby a nebo depresí popřípadě máte období smutné nálady, obloukem se této knize vyhněte!! Jestli že jste free a spokojený, tak vás tato kniha nemůže rozhodit. A teď k postavám. Ježiši byla tam vůbec nějaká normální?? Hanka je vyloženě potvora, je líná, nic nedělá a hodně se jí líbí když jí někdo obskakuje, ale někdy to leze až na nervy. Její babičku jsem chápala, její příběh byl docela šokující a smutný a rozhodně pak pochopí samotnou její duši. Aleš byl celkem normální kluk, měl své problémy a tajemství ale opravdu se musel chovat jako děvkař? A co potom Hubert.... Je to sice nejspíš nejlepší postava, která se snaží udělat pro milovaného cokoli ale je tak hloupí a naivní, až je to sním opravdu těžké. Kniha je poměrně silná, ale čte se sama a dokonce ji budete mít za pár dnů přečtenou, tedy jestli vás osloví. Je to opravdu psychologické drama ale uvědomíte si každou situaci a pochopíte různé okamžiky v jejich životě. Tato kniha mě neodradila od knihy Bábovky, moc se na ně těším a uvidíme jestli nám teď autorka místo moře slz, přinese moře lásky. Je to možná těžké postavit se na nohy po smrti obou rodičů ale copak se člověk musí chovat jak naprostý vůl a všechny využívat?? To si myslím, že bylo přehnané. Nejspíš Hanka byla ve věku všechno zkusit, a tak zkoušela co se dalo. Dočkáte se i jistého tajemství, odhalení a překvapení. Jenže je tu problém, už od začátku ho totiž tušíte! U knihy se i zasmějete, nějaké kapitolky jsou docela překvapivě vtipné jiné zase k zamyšlení a další smutné. A jak to bývá u dramatu, rozhodně vás nečeká žádný sladký konec! Zakloním hlavu a ty kapky, co stékají dolů, chutnají najednou slaně. Prudká letní přeháňka a po ní to ticho tak hezky voní. Máma by řekla, že prší moře. Když se naši rozváděli, pršelo moře, když umřel táta, pršelo moře, když umřela máma, pršelo taky a od té doby vlastně prší pořád, i když na tváří ve skutečnosti nemám žádné slzy. Samy posuďte a uvidíte jestli se na vás snesl smutek a nebo uvědomění. Za mě 4 hvězdičky, nebyla to kniha nejlepší ale ani nejhorší. Dokonce se mi i ke konci zamlouvala a četla jsem a četla.