I mrtví prahnou po pomstě

Od Daniela Bartáka jsem zatím četl jen Zrnko Lepší život, které mě nemálo bavilo a bylo i důvodem, proč jsem si pořídil tuto knihu. Teď mám najednou pocit, že bylo zmíněné Zrnko jen jakousi ochutnávkou toho, co mohu s autorovou fantazií zažít. I mrtví prahnou po pomstě jsou totiž právě tím typem příběhů, které mám na poli hororu tolik rád. Statek, na jehož pozemcích čeká tajemné zlo, mrtví, kteří se z "druhé strany" natahují zpět do světa živých, aby získali to, po čem nepřestali toužit, to na mě prostě funguje. A když je předmětem touhy mrtvých právě pomsta, je jasné, že se čtenáři příběh asi nepotáhne. A přesně tak to i bylo; celá tato záležitost měla pěkný spád, velmi mě bavilo rozdělení příběhu na části, jejichž hlavními aktéry byly rozdílné postavy; vše se plynule slévalo v jeden kompaktní celek, aniž by se autor uchyloval k opakování téhož z různých úhlů pohledu. No dobře, v samotném závěru k tomu sice došlo, ale v této fázi to bylo na místě a pro příběh to bylo jednoznačně potřebné. Líbilo se mi, jak Daniel Barták popisoval pocity, myšlenkové pochody a vnitřní boj jednotlivých postav, a mocně mě pobavilo, když mi dal v jednu chvíli vzpomenout na Mrazíka :-) Jo, jo, když ve mě dokáže hororová knížka vzbudit ty správné, příjemně nepříjemné pocity, je jasné, že její autor udělal všechno správně. Velmi povedený svazek a cenný přírůstek do mého soukromého Zlatého psince. P.S. Jen jediná záležitost mě na chvíli vytrhla z mé čtenářské pohody. Já mám něco jako alergii na nadužívání písmene d, takže mi dvě slova pravidelně způsobují tik v pravém dolním očním víčku. Kamikadze a bizardní (a lambordžíni ve verbální formě). Tady se vyskytlo to první slovo a mě by fakt zajímalo, kdo a kdy tento patvar použil poprvé.

V této knize se mi líbilo především to, jak tu autor skvěle pracuje s prostředím, ve kterým se děj odehrává. Především Praha a její okolí směrem ke Klánovicím a dál. Navíc ten děj celkově vypadá skvěle, jen je zbytečně moc zamotaný a vlastně tu nenarazíte na sympaťáka.