Bohové Olympu – Krev polobohů

Krev polobohů alespoň během první půlky působí spíše jako další řadové dobrodružství, než epické vyvrcholení série. Není tomu vyloženě na škodu, výpravy jednotlivých hrdinů tu tentokrát nejsou vůbec špatné. Skutečná finalita, která byla výborně cítit v celé páté knize Percyho Jacksona, se tu ale dostaví až během posledních několika kapitol. Obří střet mezi bohy, sedmi vyvolenými polobohy a Giganty bohužel svým rozmachem a emocemi zcela zastíní finální bitvu s Gaiou, hlavní záporačkou celé série. Skutečný závěr knihy, potažmo celé ságy, tedy možná nevyzněl tak grandiózně, jak si možná Riordan představoval, hlavně když se ho polovina postav ani přímo nezúčastní. Jako celek je ale Krev polobohů naštěstí solidní.

Hned poznám pětihvězdičkové čtení, když ho vidím. Říkám to doslova o každé knize Ricka Riordana, ale tak to prostě je. Tenhle příběh se mi moc líbil, byl snadno čitelný, i když bych si přála, aby některé části byly z pohledu jiných polobohů (Percy… mrk mrk). Ale jinak jsem si to moc užila! Možná jedna drobnost, která působila trochu „uspěchaně“, byla ta snadná a rychlá porážka Gaie, mohla být o trošku detailnější.