Dva roky prázdnin

Skvělá verneovka, jsem nadšený. Příběh patnácti chlapců, kteří ztroskotali na pustém ostrově a byli tak odkázáni jen sami na sebe, mě velmi zaujal a prožíval jsem jej spolu s hlavními hrdiny. Od samotného ztroskotání, přes zabydlování a průzkum ostrova až po závěrečný boj s piráty. Románu by se možná dala vyčíst lehká naivita, místy snad i přehnanost, ale u dobrodružné knížky pro mládež napsané v 19. století to neřeším, protože hlavní dějovou myšlenku nalézám jinde. Síla hlavních hrdinů, díky které byli schopni na ostrově přežít dva roky, podle mě vycházela z jejich vzájemné spolupráce, sebekázně, odvahy, znalostí a dovedností. Osobně to považuji za nadčasové a bylo by hezké, kdyby to bylo inspirativní i pro dnešní mladé lidi.

Já jsem u toho trochu trpěla. Trvalo mi to dočíst a ani mě to moc nezajímalo. Ale asi to bude tím, že kniha Pán much (která je tématicky stejná) ve mě zanechala stopu a pak takhle optimističtější verze, kde kluci všechno uměli, všechno znali a nikdo nepropadal panice, mi přišla tak nerealistická, až se mi to nedalo číst... a na to, že je to pro mládež, tak si neumím představit, že by to v dnešní době četl můj syn.