Noční host

Tak překrásná čeština. Radost číst, obzvlášť když se povídky hemží duchy a jinými nadpřirozenými bytostmi. Krásné, opravdu krásné a teď budu potřebovat i ostatní knihy z Temností.

Noční host Františka Xavera Svobody je soubor devatenácti povídek, které spojuje především tajemná, místy až znepokojivá atmosféra. Na jednu stranu je právě jejich různorodost zajímavá, na druhou stranu jsem měl při čtení občas pocit, že je trochu škoda, že jednotlivé povídky po sobě následují tak izolovaně. U některých z nich jsem si říkal, že by mě vlastně zajímalo, co by autor dokázal vytvořit, kdyby se jejich svět mohl rozvíjet ve větším celku. Zvlášť když jde o výbor z autorovy tvorby a jednotlivé povídky původně mohly být součástí úplně jiných souborů a tematických celků. Největší překážkou pro mě zpočátku byl samotný jazyk. Je vidět, že kniha vznikla před více než sto lety, a rozhodně nejde o literaturu, kterou člověk přečte za večer jen tím, že rychle obrací stránky a sleduje děj. Svoboda píše velmi poetickou češtinou, hraje si se slovy, větami, náladou i popisem přírody. Čtení je proto pomalejší a vyžaduje určitou pozornost. Člověk má vlastně každou chvíli pocit, že by se měl zastavit a nad tím, co právě přečetl, trochu zamyslet. A právě v tom podle mě Noční host funguje nejlépe. Tady je cesta často důležitější než samotný cíl. Pokud někdo očekává klasický horor, ve kterém se postupně zvyšuje napětí a nakonec přijde nějaké velké děsivé odhalení, může být zklamaný. Některé povídky sice dokážou vytvořit nepříjemný pocit nebo člověku skutečně na chvíli přeběhne mráz po zádech, ale většinou nejde o horor v dnešním slova smyslu. Mnohem důležitější je atmosféra a to, co se odehrává v hlavě postav. Svoboda často popisuje lesy, přírodu, prostředí a zdánlivě obyčejné situace, ale postupně ukazuje, že nejděsivější nemusí být to, co se skutečně nachází kolem člověka. Daleko děsivější může být to, co si člověk sám vytvoří ve své hlavě. To, jak si vysvětluje věci, kterým nerozumí, jaké významy jim přisuzuje a jakou realitu si z nich postupně vystaví. A právě tahle myšlenka mi na knize přišla velmi zajímavá. Svoboda navíc dokáže občas přijít s větou nebo spojením slov, u kterého jsem si říkal: „Wow, na tohle bych sám prostě nepřišel.“ A to je něco, co u literatury oceňuju. Člověk může přečíst šest set stran nějakého sci-fi a mít pocit, že příběh byl skvělý, ale vlastně by si dokázal představit, že by něco podobného sám vymyslel. Tady jsem měl naopak několikrát pocit, že autor dokáže zachytit nějakou myšlenku nebo vnitřní stav člověka způsobem, který je mnohem hlubší a přesnější, než bych čekal. Měl jsem z něj proto pocit velmi inteligentního autora, který do určité míry rozumí lidskému myšlení. Umí popsat i takové věci, o kterých si člověk někdy myslí, že se odehrávají pouze v jeho vlastní hlavě a že ostatní lidé podobné myšlenky nemají. A najednou si při čtení uvědomíte, že podobné pochody jsou vlastně velmi lidské a že je někdo dokázal před více než sto lety přesně zachytit. Zároveň ale právě tady bude podle mě největší rozdíl mezi jednotlivými čtenáři. Na tuhle knihu je potřeba přistoupit. Pokud ji člověk čte jako konzumní literaturu a čeká, že do něj bude od první stránky až do poslední něco neustále „prát“, pravděpodobně bude zklamaný. Dnešní čtenář je zvyklý na mnohem výraznější, rychlejší a drsnější sdělení. Noční host je oproti tomu mnohem více pocitový, poetický a založený na atmosféře. Kdo ale dokáže zpomalit a nechat na sebe knihu působit, může v ní najít něco zajímavého. Nejde tolik o to, co se stalo, ale spíš o to, jaký pocit ve vás to, co se stalo, vyvolá a co si z toho sami vytvoříte. Za mě tedy 4 z 5 hvězdiček. Některé povídky mě zaujaly výrazně víc než jiné a u některých jsem měl pocit, že mě vlastně vůbec neoslovily. Zároveň ale přemýšlím nad tím, nakolik je to skutečně slabinou autora a nakolik je to důsledek toho, že jde o výbor z jeho tvorby. Některé povídky mohly původně fungovat jako součást většího tematického celku a bez tohoto kontextu nemusí mít stejnou sílu. A to je podle mě trochu škoda. Nočního hosta bych proto doporučil především vnímavým a pocitovým čtenářům, kteří si rádi vychutnají jazyk, atmosféru, popisy přírody a přemýšlení nad lidskou psychikou. Pokud ale hledáte knihu, která vás bude od začátku do konce zásobovat akcí, napětím a jasnými děsivými momenty, tohle pravděpodobně nebude literatura pro vás.