Jak chutná naděje

To se povedlo. Dívčí román, řešící i závažná témata, v kterém nic nedrhne, je čtivý a připomíná díla Lenky Lanczové a Stanislava Rudolfa.

Jeden příspěvek jsem již pod tuto knihu napsal. Chtěl jsem ho rozšířit, ale když je tady tolik prázdného místa, tak napíši nový. Dcera, která si knihu zakoupila, ji slušně vynachválila a když se později zalíbila i manželce (četla do čtvrté hodiny ranní, takový nerozum, ale prý se nemohla odtrhnout), začal jsem uvažovat, že bych to také zkusil. Včera v neděli, po dobrém obědě, jsem si v televizi naladil finále MS ženské kopané a pustil si k tomu Madonnino album "Ray of Light" (jediné, které od ní můžu). Na stole bábovka, vůkol vůně čerstvé kávy a snad, že těch dívčích a ženských okolních podnětů bylo najednou tolik, knihu jsem váhavě otevřel. Četl jsem do dvou do rána, nedalo se odtrhnout :-). A v pět jsem vstával do práce. Je pondělí ráno a je to brutální. Tak takhle ne, paní autorko, to by nešlo. Jsem "prase" (pracující senior) a jako důchodce potřebuji spánek zdravý, nepřerušovaný, ale hlavně dlouhý. Dlouhý, paní Šárko. Jestli mě nechcete mít na svědomí, tak snad už raději nic nepište. Ve výše zmiňovaném fotbalovém utkání vstřelila děvčata nakonec jen jednu branku. To já nastřeluji pod tuto knihu hvězdiček pět. Je to pětka, paní Hieková. Pětka, jako vyšitá. A pište klidně dál. Ten spánkový deficit už nějak doženu. Třeba až přestanu s pracovním procesem laškovat úplně. Těším se.