Co by bylo, kdybych se přestala bát

Na tuto knihu mě navedla čtenářská výzva a moje ženuška, která mi naznačila, že v některých ohledech cítí a zažívá to, co autorka. Tak jsem do toho šel. No, přiznám se, že zprvu jsem cítil trochu despekt, působilo to na mě jako typický ženský problém - spousta nezpracovaných emocí, které by si autorka měla vyřešit (což spousta mužů u žen čeká, ale takto jednoduše to rozhodně nefunguje). Pak jsem se ale dostal k té stěžejní kapitole o náročném vztahu a pochopil celý ten začátek. Docvaklo mi, proč o tom všem autorka píše, proč se sbírala ze dna a jak jí psaní, vlastní úvahy a myšlenky spolu s přáteli a okolím pomohly. A že vlastně knihou předává poselství, že už ví, že v tom nebyla sama, našla sílu a knihou tak může otevřít oči i ostatním. Před tímto smekám a držím palce!

Knihu jsem si v knihovně půjčila kvůli názvu a obálce (za obálku a za ilustrace je jedna hvězda). Popravdě, čekala jsem víc. Po třech přečtených kapitolách jsem knihu chtěla odložit. Myšlenky odrostlé adolescenky/mladé dospělé jsem již absolvovala sama a popravdě na nich nevidím nic zase až tak převratného, že by to muselo být publikováno. Před úplným odložením jsem si nakonec přečetla poslední kapitolu, která mi trochu osvětlila, proč autorka psala, co psala. No, nakonec to nebylo tak hrozné, i když mi přišlo, že si autorka občas protiřečila.