Ella, mladá Francouzka, se v září 1943 dostane do Osvětimi. Díky jejímu hezkému rukopisu ji Maria Mandlová obsadí do funkci kopistky v ženském orchestru a také do práce v tzv. Kanadě. Tam Ella objevuje fotografie a pohlednice, které už nemají své majitele. Rozhodne se zapisovat jejich příběhy, aby mohli žít pro další generace. Opět jedna kniha z Osvětimi, ale zase jinak podaná. Autorčin styl je hodně bohatý. Její věty jsou plné a košaté. Vyžívá se v podrobných informacích a dlouhých popisech, ať už se jedná o osoby, místa, nebo třeba pocity. Tím je kniha pomalejší, ale rozhodně neztrácí na čtivosti. Některé věty jsou totiž opravdu nádherné, i když se jedná o velice kruté a smutné téma. Ač je na knize uvedeno, že je podle skutečných událostí, musím říci, že mě trochu zklamalo, že skutečné události tu jsou brána jen obecně známá fakta a postavy, jako je Josef Mengele, Maria Mandlová či Gita Perlová. Nebo i známé situace typu výbuch krematoria, osvětimský orchestr a podobně. Ella tím pádem působí jako tichá pozorovatelka a jejíma očima vidíme hrůzy, které byly v Osvětimi běžné. Díky tomu je její osobní příběh poněkud upozaděn. Na jednu stranu se mi kniha líbila, mám ráda příběhy z tohoto období. Doporučila bych ji i těm, kteří s touto tématikou začínají, neboť se dozvědí všechna základní fakta. Pro čtenáře, kteří již mají Osvětim načtenou, to může připadat zdlouhavé a opakující se. S čím jsem měla velký problém, tak to byl konec, který byl pro mě tak nereálný, že mi pokazil celý dojem z knížky. Kniha si své čtenáře rozhodně najde a pokud chcete zkusit nějakou knihu z Osvětimi, tak Pohlednice z Východu nebude špatná volba. 3,5*/5*

Na knihu jsem se těšila a už v půli jsem si přála, abych jí měla dočtenou. Kniha je v podstatě bez příběhu. Autorka popisuje situace, pokusy, prostě všechno, co se v koncentračním táboře mohlo stát. Setkání hlavní hrdinky Elly a Anny Frankové mi přišlo úsměvné. V té chvíli mi přišlo, že autorka se snažila do knihy vtěsnat prostě všechno, což bylo trochu nešťastné. Když se Ella setkala s Joskou, začala se trochu vyvíjet odbojová činnost v táboře... to mi přišlo zajímavé a těšila jsem se na příběh, ovšem tato dějová linka brzy skončila. Asi by se mi i lépe četlo, kdyby autorka nechala prolínat skutečnost s minulostí, v průběhu popisu událostí v Osvětimi jsem vlastně zapomněla na začátek a proč hlavní hrdinka příběh vypráví. Jako velké plus a dávám * za konec knihy, kdy autorka vypsala veškeré skutečné postavy v knize uvedené spolu s jejich koncem. A kniha za přečtení určitě stojí.