Málem jsem tuhle knížku odložila při prvních dvou kapitolách. Klidně tu první přeskočte. Ale potom - přesně moje kafe! Správně horké a správně hořké. Výborné! Kdo má rád sci-fi, ten smekne klobouk!

Jaksi jsem nedržela stejnou myšlenkovou stopu s autorkou. Vnitřní monology hlavní hrdinky mi přišly rozvleklé a nepodstatné, naopak klíčové momenty příběhu odbyté, nerozvinuté. Tak, například. Zabitý a zakopaný manžel je blízkým okolím po pár dnech postrádán (logicky). Obě ženy (zhrzená ex a její klon) vymyslí plán - vyrobit v laboratoři dvojníka manžela (geniální!) a tím vraždu zamaskovat. Ovšem. Klon zraje v laboratoři, dle autorky, asi půl roku. Eh? Počkat, to jako fakt nikomu po celou dobu nechybí? Neeskaluje se u okolí žádné podezření? Všichni blízcí přijali bez debat vysvětlení, že je na delší dovolené a tečka? Nepíše, nevolá, neozývá se, uzavřeno? Tohle jsem nedokázala po celou dobu rozdýchat a pořád čekala, kdy do případu vstoupí policie či soukromý detektiv. No dál. Hlavní hrdinka má svůj vlastní nedobrovolný těhotný klon (...), který nepochopitelně tahá všude s sebou. Neboli, nápadněji už se po vraždě fakt chovat nelze...Ale pozor, přesto je nikdo nikdy spolu nikde nepotká...Ani v laboratoři, ani venku, ani u domu, ani na zahradě, ani ve městě (tedy, krom číšníka, u nějž jediného bych naopak předpokládala vágní reakci - prostě dvojčata, a co). Uffff. Obě dámy na zahradě zakopou, následně vykopou manžela a na konci příběhu pak i objeví dvanáct dalších mrtvol. Ani v jednom případě však tento podivný pár nikdo nikdy při této mimořádně zdlouhavé činnosti nevidí! Lidští pozorovatelé a sousedé zkrátka v této knize neexistují. No a pak. Klon je těhotný. Hlavní hrdinka je z toho paf, ovšem samotný porod ji v závěru nijak netankuje, dítě se zkrátka narodilo, žije a "věc" se o něj normálně stará. No zkrátka. Za mě jedno velké NE! Hvězdu dávám za pár wow momentů.