Anička ve městě

Tuto knihu o Aničce téměř před rokem objevila dcera v knihovně. Měla na sobě obrázek perličky (byla to tzv. perlorodka z bezvadné čtenářské soutěže Lovci perel). Knížka se nám od prvních stránek neskutečně zalíbila. Autorka I. Peroutková vykresluje s ohromným citem prožívání Aničky, její radosti, obavy, touhy, bolest, atd. A nebojí se zahrnout témata, která mohou být pro někoho tabu v dětské literatuře, např. kanibalismus u křečků. Velmi oceňuji, jak jemně dokáže nepříjemné věci, které k životu patří, vylíčit… Díky knize jsem si připomněla, že často nedáváme (my jako rodiče) dětem prostor, aby nám mohly něco vysvětlit. Když se o ně bojíme, reagujeme vztekle a padá z nás slůvko „nikdy“… Dcera s tím má své zkušenosti. Tak jsem to s ní teď mohla v klidu rozebrat. … Blick, cvak. … Knížka nás inspirovala ke společné aktivitě. Zkoušela jsem s dcerou kreslit na zamlžené okno:-) Už jsme přečetli podruhé, nyní čteme knihy v sérii popořadě:-)

Celá série o Aničce je mimořádně povedená. Jsem již maminkou, mám devítiletou dcerku, která na knihách o Aničce vyrostla. Četly jsme je vždy spolu a moc si čtení užily. Jsou to moc milé knihy. K tomuto dílu jsme se vrátily nyní o Vánocích, kdy se nám dostala do rukou audiokniha a i tu musím pochválit.