Moje temné srdce

Je sirotek. Otce nikdy nepoznal a o matku přišel ve třinácti letech. Touží po pravdě i pomstě. Už dvacet let hledá odpovědi na otázky. Kdo tehdy jeho matku zavraždil, a kam schoval její tělo? Severské thrillery se u nás těší stále velké oblibě a jeden z dalších, který v nejbližší době rozšíří tuto početnou „rodinku“, je titul Moje temné srdce od finského spisovatele Antti Tuomainena. Zmíněný psychologický thriller vychází 10. února 2015 v nakladatelství Kniha Zlín, a autor v něm vsází na téma, které lidstvo provází už od nepaměti. Na téma pomsty. Hlavním hrdinou je 33-letý Aleksi Kivi, který přišel před 20 lety o matku, když se jednoho dne zkrátka nevrátila domů a nikdo ji už nikdy neviděl. Aleksi se tak stal ve 13 letech sirotkem, který začal putovat po dětských domovech a pěstounských rodinách. Policie nikdy na vysvětlení záhadného zmizení nepřišla, ale všichni předpokládají, že Aleksiho matka byla zavražděna a její tělo vrah pečlivě ukryl. Aleksi je už dlouhou dobu přesvědčený, že ví, kdo je viníkem. Dotyčného touží z vraždy usvědčit i pomstít se mu, a tak se nechává v jeho venkovském sídle zaměstnat jako údržbář. Vypadá to, že jeho tušení je správné, protože i drobné střípky, které se pomalu dozvídá, tomu nasvědčují. Jenže… Co když je to všechno úplně jinak? Komu věřit, a před kým se začít bát? Sunul jsem se podél zdi, a abych se dostal ke dveřím, musel jsem se protáhnout mezi dvěma autovraky. Průchod byl těsný a na zemi spousta autosoučástek, musel jsem se dívat pod nohy a to i v okamžiku, kdy jsem se měl dívat před sebe. Kovová trubka mi zasáhla bránici. Úder byl silný a já se zlomil v pase. Bolest se rozšířila do celého těla, měl jsem vyražený dech. Před sebou jsem uviděl pytlovité nohavice, jejichž konce byly zasoukané do bagančat. Vrhl jsem se dopředu. Tuomainen vypráví v několika časových rovinách. Současnost na venkovském sídle je střídána jednak Aleksiho vzpomínkami na dobu těsně před zmizením matky, a jednak momenty předešlých deseti let, v nichž Aleksi domnělému viníkovi přicházel „na stopu“. Všechny linky se sbíhají do jedné a postupem stránek objasňují dosud neobjasněné. Napětí provází příběh od první do poslední stránky. Zprvu kvůli postupnému skládání hlavních informací a důvodů, později pak díky nově objeveným indiciím. Kratší kapitoly, výborné dialogy a pečlivě dávkovaná malá či větší překvapení se starají o plynulý spád i napětí. Mohlo by se zdát, že časté popisky, zdánlivě zbytečné, budou brzdit tempo, ale opak je pravdou. I ony velkou měrou přispívají k téměř hmatatelné, všudypřítomné temné atmosféře. Tuomainen klade důraz v dialozích i zdánlivě obyčejných okamžicích, a snaží se být zcela nepředvídatelný. Což se mu daří. Navzdory tomu, že pracuje s poměrně skromným počtem postav, dokáže překvapit. A dokonce vícekrát! Otočení poslední stránky zanechává čtenáře s uspokojivým pocitem vysvětlení, ale i malým, dráždivým kouskem čehosi nespojeného. „Moje temné srdce“ je čtivé, tajemné a napínavé. Fanouškům severské krimi by nemělo uniknout.