Všechny stránky Amelie

Tohle bylo obrovské zklamání. Před lety jsem si knížku pořídila jako HumbookTIP a už prve ji odložila, což jsem tehdy přikládala okolnostem. Nebýt letošní čtenářské výzvy, asi bych ji nedočetla nikdy. Strašně se to táhlo, nemohla jsem se vůbec začíst. Přišlo mi, že neustále kloužu po povrchu, myšlenkami jsem byla jinde a celou dobu jsem si přála, ať už to mám za sebou. Ani jedna postava mi nebyla sympatická, Nolan se celou knihu choval jako de*il. Vlastně všichni se chovali jako malá, občas drzá děcka, i k sobě navzájem. V závěru mě rozčílila i Valerie, ke které jsem asi jako k jediné pociťovala alespoň minimální sympatie. Absolutně jsem Amélii nevěřila její stesk, ne - nikomu jsem nevěřila nic! Když se psalo o Jenně, připadalo mi, jako bych mezi 300 stránkovým příběhem musela neustále dokola, každou druhou stránku číst úryvky o tom, že někde na lince nesnesitelně pomalu osychá chleba. Žádná situace na mě nijak nezapůsobila, nic ve mě nevyvolalo ani malinkatou emoci, kromě zoufalství, že už to chci dočíst. Myslím, že bych si radši přečetla Kroniky Ormanu, ty byly ze všeho nejzajímavější. Mám chuť se za tenhle komentář omluvit, ale mě to prostě nesedlo. I ten autorčin styl byl zvláštní.

Do této knížky jsem se pustila úplnou náhodou, ale vznikla z toho láska na celý život! Ano, knížka měla možná lehce pomalejší rozjezd, ale víte co? Vůbec mi to nevadilo. Celá dějová linka se odehrávala tak plynule, že si ji prostě nešlo neužívat. Na začátku mě knížka pohltila a až do samého konce nepustila. Neuvěřitelně se mi líbil námět na celou knihu a jeho zpracování se více než povedlo. Amélie byla skvělá hlavní hrdinka a skvěle mi sedla. Neumím si do této knížky představit lepší hrdinku. A náš záhadný autor? Asi je jasné, že jsem mu hned propadla. No a konec? Jo, brečela jsem Všem doporučuju! Jakože fakt jedna z nejlepších knih, co jsem tento rok četla. 5/5 instagram: sabi_z_knihy