Fotograf ztracených

Kniha těžká především tématem, ale také stylem vyprávění. Bitvy první světové války, vlastně ani ne bitvy, spíš jednotlivé bezvýchodné situace, v nichž padlo mnoho nevinných mužů. A ti, kteří přežili a vrátili se, už často nebyli titíž. Psychická traumata z hrůz, které prožili, ze ztrát, které utrpěli, a pro mnohé i z vědomí nesmyslnosti a zbytečnosti války je (případně i jejich nejbližší) často poznamenala na zbytek života. O tom všem je těžké napsat knihu, která by nebyla depresivní, a možná ještě těžší je najít pro takovou knihu v dnešní době čtenáře. Pokud mohu soudit, Caroline Scottové se podařilo vytvořit příběh tří bratrů, kteří prožili krásné společné dětství a jejichž osudy se razantně změnily právě účastí ve Velké válce. A sebe řadím ke čtenářům, kteří jsou za tento příběh vděční. Jsem ráda, že jsem Francise, Harryho a Willa v této knize potkala, podobně jako Edie, Rachel i Gabriela (kolik pomníků padlým z doby 1.války jsem už viděla, ale nikdy mě nenapadlo zamyslet se, kdo a jak je vytvářel, a už vůbec jsem nezaznamenala kategorii nezvěstný). Jak mohli dál žít, denně usínat a milovat své blízké ti, kteří tohle peklo měli na svědomí? „Všechny ty muže spolkla země, jejich identita se rozplynula spolu s jejich budoucností. Ztratili kosti, krev i jméno, jež vše pojilo dohromady a dělalo z nich konkrétní osobnosti. Zůstalo po nich jen prázdno a otazník. Záleží tedy na tom, aby někdo položil otázku, aby po těch bezejmenných mužích někdo pátral, jenomže jak ohromující a hrozivá otázka to je!“

Hodně náročné čtení. Je to psychologický román, který se odehrává ve dvou rovinách. Za války a po ní. Před vypuknutím 1. světové války žijí tři bratři a jejich maminka jako jedna rodina, s manželkou jednoho z nich. Pak ty tři muže válka odvede a po ní už je všechno jinak. Jeden padne, druhý je nezvěstný a třetí po něm pátrá. Spolu s jeho manželkou Edií, která po obdržení pohlednice s Francisovým podpisem nechce uvěřit v jeho smrt. Další postava je Rachel, která také svého manžela hledá. Harry si vydělává fotografováním hřbitovů a hrobů na základě objednávek pozůstalých, kteří se nemůžou tak daleko vydat a potřebují hmatatelný důkaz, že syn skutečně v té válce padl a má hrob. Střídají se kapitoly z roků války, kdy si můžeme představit hrůzu bojů v bahně, v zákopech, všudepřítomná zkáza a smrt. Po válce Harry, Edie i Rachel cestují po Francii a sledují stopy těch, se kterými by se rádi setkali. Celá kniha je vlastně popisem dojmů a pocitů, flashbacků - asi i proto je to tak složité. Přesto je to kniha výjimečná, zatím jsem nikde podobné téma neviděla.