Smrtící zázrak

Někdo zde zmiňuje podobnost s Grishamem, ale tou je pouze ta soudní síň. Jinak z hlediska psychologie postav kniha dobře namyšlená, ale pro mě nezáživně psaná. Ale chápu, že se ostatním v podstatě líbí. Můj šálek kávy to nebyl.

Téma knihy: Musím říct, že kniha se trefila přesně do mého vkusu s výběrem tématu. Myslím si, že rodičovství dětí se speciálními potřebami vysvětluje dobře a dotýká se důležitých míst v této sféře, o které by se mělo více mluvit. Bohužel jsem čekala, že se mě téma více emočně dotkne, ale bylo podáno možná trochu moc povrchově, i přestože se autorka očividně snažila ukázat na problémy a představit je čtenáři, který se v této sféře neorientuje. Kapitoly: Kniha je podaná v mnoha pohledech, což upřímně často nemusím. Často se tak stane, že v knize najdu jeden pohled, který mě nebaví tolik jako ty ostatní a nutí mě knihu na chvíli odložit. Zde je pohledů hned 7, pokud dobře počítám. V této knize však vyprávění tímto stylem dává smysl a měla jsem často pocit, že sleduji nějaký detektivní seriál. (Možná by to pro tento styl příběhu/vyprávění bylo dokonce příhodnější) Zasekla jsem se pouze párkrát a to konkrétně u pohledů Jang (nevím přesně proč) Postavy: Některé postavy mi přišly skvěle vykresleny: Speciálně Matt a Elizabeth, u kterých autorka šla opravdu hluboko do jejich psychiky. Bohužel, jak to tak bývá, když má kniha tolik pohledů, některé postavy mi přišli jemně nedotáhnuté, ale nevím přesně proč: hlavně Theresa Přesto všechno mi postavy vůbec nepřirostli k srdci a opravdu nevím, čím to bylo, protože byly velmi zajímavé. Thriller: Tato kniha by podle mě neměla vůbec být klasifikována jako thriller. Jedná se spíše o detektivní/mystery žánr a to je asi to proč mě nenadchla, tak jak jsem si přála vzhledem k tématu. Jediná thriller část se nám naskytuje hned v první kapitole, která vás hodí do knihy doslova výbuchem. Poté však žádný další takový okamžik nenastane a tempo knihy je velmi pomalé, což by u thrilleru být nemělo. Z příběhu mám rozporuplné pocity, protože má zajímavé podněty k zamyšlení a to ze všech stran a nezaujatě: ohledně léčby, dětí se speciálními potřebami, psychiky rodičů takových dětí. Podstatou thrilleru i dobré detektivky by mělo však být to, abychom chtěli zjistit KDO? a PROČ? Přistihla jsem se, že mě tento závěr vůbec nezajímal a knihu jsem dočetla hlavně kvůli postavám a ne příběhu. Přístup autorky mi přišel chladný a věcný, což mě také nechávalo chladnou: Kromě poslední kapitoly z pohledu Elisabeth Knize dávám 3,5 za dobré úvahy a postavy, příběh mě bohužel zklamal.