Ostrov žije

Zajímavá, taková zasněná kniha. Příběh coby kdyby. Co by bylo, kdyby znovu zvítězila příroda. Zamyšlení nad tím, jak moc a přitom zbytečně přírodě bereme. A lidé - se svými klady, zápory, nejistotami. Autorku čtu ráda, líbí se mi její styl.

V zátoce Steephill Cove bydlí samí podivíni, alespoň si to myslí všichni lidé z města. Všichni až na Betony, která těm pověrám nevěří. Jedné květnové noci se celý ostrov promění v divočinu. Bude potřeba v sobě najít sílu, třeba se stát i někým jiným a pokusit se ostrov zachránit. Knihy Veroniky Opatřilové miluji. Jak Počkej na moře, tak i Píseň L. se dostaly do mých TOP 10. I tato kniha je naprosto úžasná. I když byla první, už tady je cítit autorčin rukopis, který v dalších knihách ještě vzkvétá. To, jak autorka píše je úplně neskutečné, dechberoucí a nádherné. Místy mě text naprosto pohltí, prostoupí mnou. Emoce jedou na plné obrátky a já si připadám, jako součást příběhu. Ostrov žije je kniha, která vede k zamyšlení. Zamyšlení nad sebou, ale hlavně pak nad přírodou. Kam až povede to, jak se k přírodě chováme, jak si ji bereme a zpět ji nic nevracíme… Celý příběh je skvěle promyšlený a propracovaný. Vždy ve správnou chvíli čtenář obdrží další indicii, aby si postupně poskládal, co se vlastně stalo. Při čtení víte, že nás čeká odhalení určitého tajemství a já se opravdu bála, co vlastně přijde. Místy text působí až naléhavě, že bych nejraději do příběhu vstoupila a pomohla. Je tu i špetka magie, takové to něco mezi nebem a zemí a do příběhu to skvěle pasovalo a dostal díky tomu úplně jiný náboj. Krásná kniha, která se mě dotkla.