Dotkni se temnoty

Když jsem přečetla první kapitolu, měla jsem pocit, že jsem buď blbá já nebo autorka. Nejen že jsem nechápala, jak může mrtvý člověk plánovat něco nekalého na chudinku Cass, – pak jsem pochopila, že je mrtvý, protože je upír – ale i že autorce vypne mozek a bez ladu a skladu skáče od jednoho vysvětlení k druhému… No doufala jsem, že takhle nebude vypadat celá kniha. Komentáře tady mi akorát řekli to, čeho jsem se obávala. Alespoň do první poloviny. Ta první polovina byla jedna katastrofa za druhou, kdy jsem se neorientovala ani v popisu, natož v dialozích. Přišlo mi to strašně kostrbaté, neucelené, zmatené, šílené k prokousání se totálních nesmyslů i k pochopení těch nesmyslů… Autorka prostě vyplodila nesmysly, které pak usadila do pěkně znějících vět, aby vám poskytly celkový náhled na totální slátaninu. Jedna kapitola v knize na mě byla už prostě moc. * SPOILER * Nejdřív Cass navštíví klub, kde hledá chlápka, který by mohl vědět něco o jejich rodičích, pak najednou utíká před nepřáteli, přitom si stačí vyměnit těla, udělat si výlet do minulosti, pak s dostatkem sil stihne vyčarovat celkem slušnou magickou ochranu a nakonec si jako bonus osedlá temného mága. * KONEC SPOILERU * Pak ale přišla druhá polovina. Od druhé poloviny knihy se nám několik věcí rozjasňuje a na některé dostaneme i odpovědi. Jupí! Nicméně, žádný fanfáry nečekejte. Dialogy jsou svižnější, vysvětlení začínají mít obrysy hlavy i paty, ale celkově to není moc kvalitní čtení. Jedinou kapitolu, kterou jsem si fakt užívala, byla Cass a „strýček“ Marceo. ;-)

Když si jasnovidka Cassandra Palmerová přečetla svůj vlastní nekrolog, pochopila, že ji dostihla nehezká minulost. Hra, jíž se vzápětí stala nedobrovolnou účastnicí, byla však děsivější, než její nejhorší noční můra. Karen Chance se snaží psát moderní urban fantasy v rádoby svižném a adrenalinovém duchu, jenže její snaha vypadá, jako by svůj příběh psala zprava doleva, aniž by se o tom zmínila svému vydavateli. Orgasmus tak přichází dříve, než sexuální akt vůbec začne a prázdný prostor pak vyplní vata. Té je chvílemi tolik, že ani nevíte, zda se pohybujete vpřed nebo už couváte. Celé vyprávění o Cassie Palmerové je neskutečně strnulé, křečovité a pokud jste se už setkali s mlácením prázdné slámy, tak vězte, že tady se pro velký úspěch mlátí už ta jednou vymlácená. Prostě, kde nic není ani čert nebere, a zaplácnout se to musí nesmyslným brebentěním o povaze chrousta, či čehokoli jiného, co vás zrovna napadne a u čeho jste si jistí, že vás to nebude zajímat, ani kdyby na světě nezbylo už nic dalšího a skutečnějšího. Jestli se s touto knihou dotknete temnoty, pak jste kouzelníci. Mně se to nepovedlo…