Venkovské sídlo 3: Časy se mění

Kniha se dá číst samostatně bez předchozích dílů, kdo má rád historické knihy,doporučuju,pěkně napsané,oddechová knížka, líbila se mi moc

Jak čtu předešlé komentáře, jsem asi jediná, komu se sága vlastně ani moc nelíbila. Nesedí mi autorčin odosobnělý, neprocítěný, málo květnatý styl psaní. Postavy jsou ploché, strohé, téměř neživé a bylo mi jedno, jak to s tou či onou dopadne. Na konci jsem čekala, že přijde pecka ve formě návratu sídla v restitutich, o kterém se krátce zmiňovali v jedničce jako o běhu na dlouhou trať. Uplynulo však spoustu let, tak proč ne? Právník jim přece přislíbil, že se věci bude věnovat. Bohužel autorka tuto možnou bombu nevyužila a já tak nepřidám ani hvězdu navíc. Místo záchrany před krachem, kdy mohli za kompenzace rázem dokončit rekonstrukci a vyplatit se z dluhů, se v tom podle mého soudu plácali až do samého konce, který byl sice napsán optimisticky, ale reálně už pokulhává. Opravdu je řešení z krize spojit tři nebo kolik podobně krachujich podniků do kupy? Nezdá se mi. Nápady na vedení a promo jsou, ale peníze na uskutečnění už ne. Celé to na mě nepůsobí uvěřitelně. Obrat Cornelie, za hranice normálnosti sahající láska jeptišek, která vznikla okamžitě jako mávnutím proutku, obživa Jenny, která, než nastoupila do školky, byla prakticky bez příjmu a úspor, přitom si platila školu a ještě ziskala od banky úvěr na nevydělavajicí podnik. Vážně? Takhle bych mohla pokračovat, ale asi už nechci. P.S.: Ví prosím někdo, kam se poděl ten Ulliho ztracený šanon? Nějak jsem význam opět nepobrala.