Zvláštní způsoby uzavírání smluv. Jednostranné sliby

Doporučení: "Najděte Gutenberga a pochčijte mu hrob. Zavinil totiž, že dnes může opravdu každá blb vydat svou knihu!" Asi takto bych si dovolil doplnit "doporučení" tohoto kousku z edice "právo prakticky", který považuji za zhůvěřilost, která je útokem proti soukromému právu a právu vůbec, ba řekli bychom přímo proti lidskosti. Pokud jde o první polovinu. Kontraktace mne jako téma nikdy nezajímala, předpokládal jsem tu tedy možnost nabytí poměrně mnoha zajímavých znalostí. A tedy musím říct - spíš než o knihu se nakonec jedná o odpad. To je strašná věc. Ta kniha je naprosto strukturálně chaotická, nesrozumitelná, víc než vlastního textu je tam nesouvisejících poznámek a doporučení. Ten text je prostě naprosto šílený. A nejhorší je, když se k obsahu dostanete. Autoři nedovedou odlišit úpravu OZ a zvláštního zákona, nechápou rozdíl mezi veřejnoprávním postupem (a tím, že ten postup vůbec nemusí být veřejnoprávní jen proto, že to někdo někde psal) a soukromoprávními následky, špatně hodnotí ustanovení starého zákona o veřejných dražbách, obecně jejich myšlenkové postupy nedávají smysl. Z, dejme tomu, toho, že nějaká úprava pochází z obchodního zákoníku, dovozují, že její obsah dnes není užitečný pro ryze občanskoprávní (v užším smyslu) vztahy. Je to prostě odpornost nemající nic co dělat s právem. Druhá polovina je o něco lepší. Rozumějte, nedozvíte se z ní nic, furt je to stejně fragmentovaný nesmysl. Ale alespoň tam nepíší očividné nesmysly svědčící o nepochopení fundamentálních banalit práva. Snad bych to mohl označit za mírně užitečné, kdyby ovšem o pouhý rok později nevyšel komentář Melzer/Tégl, který o tématu pojednává nesrovnatelně hlouběji. Nu a pouhá neužitečná neškodnost větší části této kapitoly (jakkoliv i zde se mi sem tam zamotala hlava), nemůže nijak odčinit škodlivou vadnost kapitoly předešlé.