Jak chytit krtka

Náš vyprávěč se skutečně živil chytáním krtků (velšsky se této profesi říká (TWRCHWR), ale to není hlavní motiv knihy. Vypráví hlavně o svém vztahu k přírodě. Je s ní sžitý tak intenzivně, že vnímá začátek i konec svého života jako součást přírodního cyklu a lze mu jenom tiše závidět tu rovnováhu, kterou v sobě našel. Mně se to moc líbilo a řekla jsem si, že na procházkách musím vypínat hlavu i audia a raději více koukat a vnímat…

Tato kniha je pro mě cenná především proto, že poukazuje na život v jeho celistvosti, to znamená, že neopomíjí ani umírání a smrt. Neprezentuje okleštěné ideály tolik typické pro mládí a nezralost, je spíš prostou výpovědí starce, který v drsné krajině vykonával kus života práci, ke které jsou potřeba živé instinkty a napojení na přírodu. Z jeho zkušeností pramení hloubka, poznání holé pravdy, které nijak nechytračí, netváří se intelektuálně ani spirituálně. A přesto je to jedna z nejduchovnějších a nejpoetictějších knih, jaké jsem kdy četla :-) Ten pokorný a laskavý přístup ke všemu, co je, mě dojímal. Takhle vědomě bych chtěla umět žít. Radost a smutek ruku v ruce vstříc plnosti života. "Kosu používám, protože je tichá a neznečišťuje ovzduší, ale hlavně proto, že tak veškerému životu na louce dávám čas uniknout." "Kosení je velice lidská činnost a nástroje, kterých je k ní zapotřebí, jsou jednoduché, přírodní a poctivé. S těmito nástroje, ručně vyrobenými ze dřeva, ocele a kamene, jsem zestárl a ony zestárly se mnou a vytvarovaly mi dlaně. K náčiní, jako je toto, si vybuduju vztah: žiju s pocitem, že všechno, čeho se na světě dotýkám, se mě dotýká zpátky."