Deník legionáře v Rusku

František Pokorný v hodnosti podporučíka vstoupí do 1. světové války v září 1914, jako příslušník rakousko - uherské armády, válku ukončil jako major a velitel kulometného pluku o třech rotách v československých legiiích. V civilu byl F.P. učitel a tomu odpovídá i deník, je psaný uhlazeným stylem a kromě válečných zápisků, popisuje poměry, zvyky tamních obyvatel v dané oblasti kde se legie nacházely. Všeobecně byl rozčarován z poměrů, které panovaly v tehdejším Rusku a válkou mezi bílými a rudými. F.P. byl velmi dobrý pozorovatel, charakteristika japonských vojáků, s kterými se setkal ve Vladivostoku: často jsem pozoroval na japonských vojácích bezduchý německý dril , zacházející až do směšnosti. Deník končí 21.5. 1920 zastávkou americké lodi President Grant, která přepravovala legionáře do vlasti na Cejlonu, kniha je tím pádem jak si useknutá. Dohledal jsem nějaké informace a F.P. u armády skončil po návratu do vlasti v roce 1921. Později překládal z ruštiny do češtiny knihy, jeho deníky objevil vnuk, osmnáct sešitů psaným těsnopisem a dostalo se jim, upravených, knižního vydání .Kniha seznamuje i s pozdějšími, významnými osobnostmi československého politického a vojenského života, Radola Gajda, Emanuel Moravec, Ludvík Svoboda, Jan Syrový, Karel Husárek ( pozdější divizní generál) aj., takže má i určitou historickou hodnotu. Doplněno poznámkami, vysvětlivkami a fotografiemi z pozůstalosti Františka Pokorného. Kdo se zajímá o československé legie a jejich působení v Rusku , doporučuji, za mě pět hvězdiček.

Nikterak čtivá kniha, nicméně, vyprávění formou zápisků do deníku den za dnem má v sobě jakési kouzlo autentičnosti. Bohužel mě zklamala velká autorova zdrženlivost se rozpovidat o věcech více naturalisticky. Působilo to na mě takovým uhlazeným dojmem bez většího emočního prociteni. Byla autocenzura a nebo to byl takový suchar?