Gump

Úprimne priznávam, že pokiaľ by som mala túto knižôčku čítať, asi by mi nepriniesla až taký čitateľský zážitok, ako audiokniha v podaní p. Trojana. Trochu mi totiž prekážal, neviem ako to nazvať jej "strohý štýl" s použitím slangového jazyka, ktorý p. Trojan skvelé doplnil svojim precíteným prejavom. Oceňujem, že to bolo prerozprávanie z pohľadu psíka Gumpa, čo celý príbeh obvzláštňovalo. Ešte som sa totiž nestretla s knihou, ktorá by nám ľuďom nastavovala zrkadlo prostredníctvom očí zvierat.  Krásno smutný a dojímavý príbeh, ktorý dokáže chytiť za srdce nielen psičkárov.

Film o Gumpovi jsem neviděla, až na pár ukázek v TV, ale nějak jsem nepochybovala, že se mně kniha bude líbit. Četla se moc dobře, to ano, psáno z pohledu Gumpa taky fajn, závěrečné kapitoly o záchranářích zvířat super a důležité poselství pro všechny milovníky zvířat, psů především - pes má duši a miluje vás bezpodmínečně, tak, jako to nedovede žádný člověk. Proto ho nikdy nezklamte a dělejte vše proto, aby skončily množírny a aby syčáci, co zvířata týrají, už nikdy žádné zvíře do pazourů nedostali. Co bych knize vytkla - za prvé, časová osa je nejasná. Samozřejmě pes není schopen sledovat čas, ale podle mě existuje dost způsobů, aby autor do příběhu časovou osu "vpašoval" (jako např. na začátku se dozvídáme, že u Bédi strávil Gump zhruba tři týdny, ale jak dlouho se toulal? Jak dlouho se zdržel u Káti a jak dlouho trpěl u tlustého chlapa?). Jinak totiž čtenář absolutně tápe, kolik času uběhlo, zda je Gump ještě štěně, anebo již v mezičase dospěl. V prvním případě je příběh sotva uvěřitelný, protože se nedá čekat, že by štěně, i třeba odrostlé, mohlo přežít tolik zranění, který vypadají, že přicházejí v rychlém sledu. A taky mně nesedí, že by štěně běželo hledat člověka, s nímž strávilo pouhé tři týdny. Dospělý pes, který si se svým člověkem vytvoří silné pouto, se po násilném oddělení bude snažit dostat zpět, ale štěně nemá ani dostatečný orientační smysl, ani dost síly a vytrvalosti, navíc jeho hlavním životním úkolem je jíst a růst. A druhá výtka je ke zlu, které v knize zůstává nepotrestáno, i když jde dokonce i o kriminální delikty (viz bývalý přítel Kristýny, který ji v panelákovém bytě málem zabije, aniž by si něčeho všimli sousedi a volali policii). Ano, v knize je naděje a dobrý konec, ale je tam i hodně násilí, jak zmiňuje i Naďa2411. Já sice nejsem tak kritická a knihu hodnotím vysoko, prostě to poselství mně připadá důležité, líbí se mně styl, jakým je kniha napsaná i další věci, ale souhlasím s tím, že krutostí mohlo být v knize míň a její účinek na čtenáře by to nijak nesnížilo. Je rozdíl ukázat něco ve smyslu "toto se bohužel děje, pojďme tomu zabránit" - a nacpat do příběhu hned několik psychicky vyšinutých jedinců, kteří se snaží zabít nejen Gumpa. Ona to vlastně není kniha určená primárně dětem, ale řekněme, že u knihy (i filmu) se asi počítalo s tím, že to bude číst (sledovat) celá rodina. A pro malé děti je to fakt příliš. Vzpomínám si, jak jsem jako dítě prožívala film "Bílý Bim, černé ucho", velmi smutný, ale pro mě podstatně uvěřitelnější než příběh v knize o Gumpovi. Ač i zde se setkáváme se zlem, často je spíše v podobě lhostejnosti, otupělosti a neochoty něco dělat (což spíše odpovídá realitě ve společnosti). Mimo jiné v Bílém Bimovi jsou to děti, které se v mnoha případech snaží napravit to, čím se jejich rodiče zabývat nechtějí, anebo naopak přesvědčí rodiče, aby pomohli. Děti v sobě mají totiž něco, co dospělí často ztrácejí: nestydí se za city ke zvířatům a za potřebu dělat věci správně. V Gumpovi se však setkáme se dvěma spratky, kteří se svým otcem jedou pro Gumpa do útulku, ale pes je jim v podstatě ukradený, vypadá to, že slouží jen jako vějička k získání psa. Víc se už o nich nikde nepíše. Stejně tak se v příběhu mihne Tlusťochova žena, naděje, že by mohla projevit trochu citu, také brzy zhasne, jde jí hlavně o pověst rodiny. Kladný dětský hrdina by knihu přiblížil dětem mnohem víc. Možná by pak kniha i film měly daleko větší společenský dopad. Například stále patříme k zemím pro množitele zaslíbeným a rozhodně to není tak, že by štěňata od množitelů lidé u nás nekupovali - je to bohužel přesně naopak...