Byla jednou jedna řeka

Autorka v této své knize vytváří téměř mystický a magický svět, v němž řeka hraje ústřední roli, spolu se zmizením a znovuobjevením dítěte - nebo dost možná i několika dětí. Lidé žijící podél řeky si ve vesnických hostincích vyprávějí podivuhodné příběhy, zejména v chladnějších měsících. Příběhy o řece. A také o přízračném převozníkovi, který vytahuje tonoucí z řeky, aby si je bral k sobě. Stejně tak si lidé vyprávějí pravěké příběhy o té noci, kdy se objeví muž, nesoucí v náručí téměř mrtvé dítě, oba jsou promočení až na kost a sotva při vědomí, anebo dost možná už mrtví? Ale jako zázrakem je opět muž naživu – stejně jako dítě, které bylo považováno za mrtvé. A od tohoto okamžiku se všechno v příběhu začne komplikovat. Protože na dítě si bude dělat nárok hned několik osob. Zároveň se také vynoří celá řada otázek. Komu vlastně patřilo či patří? Nebylo už vlastně mrtvé? A jak se ocitlo v řece za chladné noci? Autorka zde napsala příběh, který se odvíjí v několika rovinách. Ovšem kniha je i navzdory pomalému tempu vyprávění čtivá, a mně proto nezbývá než ohodnotit ji plným počtem a doporučit hlavně těm čtenářům, kteří mají rádi záhadné až pohádkové příběhy s tajemnem.

Velice zajímavě vyprávěný příběh, hodně opisný a popisující zdánlivě nesouvisející události, aby vzápětí zapadly do mozaiky příběhu. Nejednou jsem si říkala: O čem to vlastně čtu? S čím tohle souvisí? Přesto mě kniha nějakým zvláštním magickým způsobem lákala a přitahovala k dalšímu čtení, abych se už už dozvěděla, co zatím vězí. Každopádně Diane Setterfield je skvělá vypravěčka a já si knihu užila.