Sparsholtova aféra

Alan Hollinghurst fascinuje jako vždy - přestože ve všech třech románech, jejichž překlady v Odeonu vyšly, se objevují podobné postavy, podobný vztah ke skutečnosti i podobné literární postupy - a navzdory tomu, že se jimi prokousávám relativně dlouho, nejen pro složitost vztahové mapy s takřka křížovkovou strukturou a časové skoky, ale i pro výraznější nutnost soustředění - a potěšení z jazyka. Sparsholtova aféra opět líčí, co se stává s lidmi, kteří se narodí, žijí a jsou vnímáni určitou společností a prizmatem určité doby, zemřou a nakonec s posledním pamětníkem totálně zmizí ze světa; s událostmi, které se stanou, aby se změnily ve vzpomínky a jako takové byly deformovány pamětí vzpomínajícího; i s aférami, které vzniknou, šokují, postupně ztratí význam a vyvanou. Autor vnímá a vykresluje od čtyřicátých let dvacátého století do poloviny desítek nejen historii jednoho rodu a jedné určující osobnosti (protože ať dělá Johnny cokoliv, ze stínu svého otce nevystoupí - a to má sice menší časový, ale rozhodně větší obsahový prostor) a emancipaci nesnesitelné, excentrické, láskyplné, hledající se, toužící, posmutnělé i obrozující se gay komunity, ale také historii několika domů (ta mě baví velmi - podobně jako v Cizím dítěti), proměnu atmosféry doby přes rodinné konstelace a putování od univerzitní po uměleckou sféru, od doby, kdy "svět byl ještě mladý - stejně jako my" po odcházení, loučení, zapomínání... Je to sugestivní, je to silné. Užila jsem si.

Příběh začíná na začátku 40. let a line se až do současnosti. Na univerzitě se objevuje znepokojivě pohledný David Sparsholt a všem, kdo ho poznají, navždy změní život navždy. Tím, jak se příběh line dekádami, mi tahle kniha připomněla Malý život, akorát v Malém životě byli hlavní hrdinové mega úspěšní, ve Sparsholtově aféře jsou všichni spíš lůzři. Nejlepší na tom je, že ačkoliv se celá kniha točí kolem oné aféry, autor ji pouze naznačuje a zbytek nechává na čtenáři. Krásný jazyk, živoucí postavy, určitě sáhnu i po autorových dalších knihách.