Polibek v Londýně

Mezi všemi thrillery a mangou jsem chtěla něco rychlého, sladkého, vánočního a přesně to jsem dostala. Je veřejně známo, že co je britské, to mám ráda a proto jsem se po Římu a Paříži rozhodla vydat pro romantickou zápletku do zasněženého Londýna. Američan Jason přijíždí do Londýna kvůli svého snu stát se hercem, ale když pohoří na přijímacím pohovoru, má pocit, že už nic z toho nemá smysl. V ten moment potkává Cassie, která má naopak herců a divadla plné zuby a žije rebelii proti rodičům, která jí však úplně nevychází. Jak se oba snaží vyhnout rozhovoru se svou rodinou o svých nezdarech, a ještě takto před svátky, rozhodnou se společně vyrazit na turné po divadelních scénách, ať už těch naprosto nejznámějších, ale také alternativních. Brzo zjistí, že je pojí nejen zájem o dění za oponou, ale také zájem o toho druhého. Cassie i Jason mi byli sympatičtí, jak jsem psala dřív, Londýn já můžu ve všech podobách a tenhle příběh mě příjemně naladil na atmosféru mrazivé anglické metropole, ale také poměrně nalomil, takže nějaké Londýnské představení si přidávám na svůj životní wish list!

Hledala jsem nějakou vánoční knížku, která by mě naladila na svátky. Nechtěla jsem nic složitého a to jsem taky dostala. Tenhle příběh je klasická romanťárna o dvou lidech, kteří se náhodou potkají a stráví spolu několik dnů pobíháním po londýnských divadlech. Hlavní postavy jsou fajn, líbilo se mi, že si každý z nich procházel nějakým svým existenčním problémem. Myslím tím, že se snažili přijít na to, kým chtějí v životě být. Také se báli, jak na jejich rozhodnutí zareaguje jejich okolí. Je to romantický příběh, takže určitě nikoho nepřekvapí, že se ti dva do sebe zakoukají. Jejich společné scény byly roztomilé, úsměvné, rozhodně nečekejte nic „spicy“. Další věcí jsou divadla. Já jsem jejich milovník. Tohle téma mě vlastně přesvědčilo, abych si knihu přečetla. Představení, na kterém se ti dva setkali, jsou Bídníci. Jeden z mých nejoblíbenějších muzikálů (jednička byl, je a bude Fantom Opery). Oba při Bídnících brečeli, stejně jako já, takže jsem si i trochu přála tam s nimi sedět. Jednou bych totiž ráda viděla Bídníky v Londýně. Případně třeba i na Broadwayi, kdo ví. Každopádně tohle téma pro mě bylo obrovské plus. Ať tak či tak ale kniha rozhodně nebyla překvapivá. Myslím, že většinu věcí si tam člověk domyslel, nemusím vám nalhávat, že jsem netušila, že mezi těmi dvěma něco bude. Víte to od začátku. Jenže i takové příběhy jsou v pořádku. Potřebovala jsem něco klidného, u čeho se třeba zasměju a pohladí mě to po duši. Kniha se mi moc líbila, ačkoli to moje romantická topka nebude. Když se nad tím ale zamyslím, je možné, že se k té knize možná za rok zase vrátím. A to už u mě něco znamená.