Maxl žhář

Před Maxlem jsem četla Eisnerův Rok ohně, ten se mi četl velmi lehce a zaujal mě hned od první stránky (jednak svým stylem a pak také tématem). Zato s Maxlem jsem bojovala - rozečetla jsem ho asi před měsícem a zpočátku jsem se k němu, v přestávkách mezi čtivějšími knihami, vracela jen nerada. Ale jsem tuze ráda, že jsem to nevzdala. Podobně jako předešlý komentář, i já jsem Maxlovi zpočátku moc nefandila. Jenže postupně jsem ho začala obdivovat a jeho osud mi připadal čím dál čtivější (velká pochvala pro autorku!). Nejen rok 1866 a pruská vojska na Žďársku po vítězné bitvě u Hradce, ale obecně situace obyčejných lidí v té době; těžký život Anežky i jejího synka. Neuvěřitelně lidský přístup starostovy rodiny, to byla taková nečekaná náplast na zradu "cechovních kolegů". A na druhé straně kartouzská věznice (okamžitě se mi vybavila Kartouza parmská) a tamní poměry, brrr! A ten trest, vlastně se to rovnalo doživotí, při tehdejším věku dožití. Postavy dozorců a hlavně spoluvězně Sýkory, zajímavý a čtivý popis Maxlova vězeňského života, střídající se se žďárskými novinkami. Časté zmínky o Zelené Hoře a jejím krásném kostele, Maxlovo hodinářské řemeslo, prostě spousta drobností, které dohromady poskládány tvoří výbornou historickou knihu. Určitě se nezařadí mezi bestsellery a množství čtenářů, kteří si ji (aspoň v naší knihovně) vyberou a přečtou, nebude nijak závratné, ale o to přece nejde. Jen ten jamský hřbitov mě trochu zmátl, ale strýček Google a teta Wiki mi - jako ostatně často - rychle poskytli rozumné vysvětlení. A tamtéž jsem také zjistila, o které vězení jde, když se v knize hovoří o "c. k. věznici v Kartouzích". Opravdu přínosná kniha, takže doporučím.

Rozečteno, ale postava Maxla, sebestředného frajera mě odradila. Návrat ke knize od oblíbené autorky však přinesl malý převrat. Nelze totiž opominout dobu a prostředí, které Maxla formovalo. Možná někteří pamatují, jak za komoušů byly obr tresty za hospodářskou kriminalitu, ale vzatý lidský život měl trest o poznání nižší, jaká ve srovnání byla hodnota člověka... Každý ať posoudí jaký trest za co, ale zákony každé doby byly jaké byly. Vždyť i dnes, dost, stále příliš aktuálně si říkáme jak je možné, že někdo za zásadní překročení práva naší země nejen zůstane nepotrestaný, ale hlavně může se schovat za imunitu a navíc k tomu se navzájem podporují podobně „postižení“ zákonodárci, ne-li členové vlády!? Jaký trest je za tohle?? Takže jak posoudit co provedl Maxl, jak úměrný trest si odkroutil v jakých podmínkách, když to muselo před 200 lety být o hodně méně luxusu než dnes.... AS se atmosférou, postavami a celým, na reálném životě postaveném příběhu dostává pod kůži a člověk se nemůže přestat divit, jak u historické knihy (kterou napodruhé dočte:o) vytanou úvahy nad dobou v níž právě žije. Teď už jen, aby se lidé z minulosti poučili....