Hraničářův učeň 14 - Souboj na Araluenu

Po nějaké době se nadšenému milovníku hraničářských příběhů dostává do rukou nová kniha - Souboj na Araluenu. Jedná se o pokračování série z pera Johna Flanagana, australského spisovatele, který příběhy psal původně pro svého syna a nakonec vytvořil celosvětový fenomén. I tentokrát se máte na co těšit! Čtrnáctý díl série Hraničářův učeň je zároveň třetím dílem "nové" série, totiž Královská hraničářka. Ačkoliv se tu objeví většina nám dobře známých postav - hraničáři, rytíři, Skandijci a tak podobně -, hlavní roli přebrala nová generace. Učeňka Maddie, shodou okolností dcera Kasandry (Evanlyn) a Horáce, odhalila v minulém díle (Klan Rudé lišky) přípravy na rozsáhlé spiknutí proti svým rodičům. Díky svým hraničářským schopnostem byla schopna včas varovat osazenstvo hradu, aby se před zrádci ukrylo v nedobytné jižní věži. Jenže je opravdu nedobytná? Párkrát už jsem se setkala s dotazem, co mě na sérii Hraničářův učeň pořád tak baví. Vždyť je to pro děti! Vždyť je to pořád to samé! Inu, maraton bych skutečně asi nezvládla, to bych musela být hodně kritická. Jednou za půl roku ale svou malou "dávku" Hraničářova učně potřebuji, aby mé čtenářské srdce bylo maximálně spokojené. Rozhodně nesouhlasím s tím, že by postavy byly černobílé a děj přímočarý. Ano, většinou to dopadá dobře. Hlavním hrdinům přeje štěstí a padouši jsou hloupí a zlí, takže v rozhodující chvíli dělají osudné chyby. Ale pozorný čtenář si všimne řady náznaků - i Maddie, i Horác, i Evanlyn, všechny postavy dělají chyby a musí se z nich poučit. Občas zapomenou, občas je to stojí určitou námahu, ale nevzdávají to. Zároveň si nade vše cení přátelství, pomáhají si navzájem, kde se dá, umí se omluvit a přiznat chybu, jsou zvídaví a je s nimi legrace. Lepší poselství kniha snad ani nemůže mít a já jsem vždycky o trochu šťastnější, když se do takového čtení můžu pustit, když bezpečně vím, že je to dobrá volba. Oproti minulému dílu, kterému jsem vyčítala změnu překladu, mám teď mnohem méně výtek. S novým překladem jsem se stihla sžít (rozumějte zapomněla jsem ten starý) a Maddie je teď úplně jiná, než byla "před dvěma knihami". Mám ji radši a už mě tolik neštve. A ano, to je hodně důležitý faktor. Hraničářův učeň s věkem nestárne, naopak, každý díl je trošku jiný, i když ve svém základu se neliší. Nabízí potěšení a inspiraci, ale nepřivede vás k žádným hlubokým úvahám. Pevně věřím, že vás ani Souboj na Araluenu nezklame a že si knihu vychutnáte.

Po Dimonově zradě všechno vypadá poněkud beznadějně. Král Duncan a princezna Kassandra jsou uvězněni ve věži ze které se je Dimon spolu se svými následovníky snaží nejrůznějšími způsoby dostat, aby se jich mohl zbavit a zmocnit se trůnu. O nic lépe na tom není ani Horác s Gilanem, kteří jsou s jejich malou armádou také uvězněni. Čelí překvapivým útokům od Dimonových spojenců, ale jejich největším problémem jsou zásoby vody a jídla, které jim pomalu dochází. Vypadá to, že jsou ztraceni. Ale nikdo z nich se nevzdává bez boje, a tak dělají všechno proto, aby se osvobodili a převzali zpátky vládu nad svou zemí. Ale nejsou na to sami. Princezna Maddie je totiž hodlá všechny zachránit. Nebude to lehké, ale jelikož není jen princeznou, ale i hraničářkou, věří že se s tím dokáže poprat. Obzvlášť když nepřítel nemá nejmenší tušení, kdo je, ani jak silné spojence má na své straně. Hraničářův učeň je série, která se mi zapsala do srdce a jsem si jistá, že tam zůstane už navždy. Proto jsem v žádném případě nemohla vynechat pokračování tohoto úžasného příběhu, obzvlášť, když předchozí díl končil otevřeně. Byla jsem doopravdy neskutečně zvědavá, jak to bude všechno pokračovat, ale ani mě nenapadlo, že by John Flanagan napsal jinou než perfektní knihu. Jako obvykle je příběh napsán v er-formě a jelikož se toho děje doopravdy hodně, setkává se v knize opravdu spousta dějových linií. Kniha tedy vypráví nejen to, co zažívají hrdinové, ale ukazuje i myšlenky a plány lidí, kteří jsou v tomto příběhu padouchy. John Flanagan má neskutečně čtivý styl psaní. Jako obvykle jsem se do něj začetla v podstatě hned a pak hltala jednu stránku za druhou. Jedná se přesně o takový styl psaní, který dokáže vtáhnout do příběhu naprosto každého bez ohledu na věk. Stejně jako v předchozím díle mi i tady trochu chyběl Halt a Will, ale vážně jen trochu, jelikož příběh je tak neskutečně napínavý a promyšlený, že na smutnění moc času nezbývalo. Bez problému se totiž vyrovná všem předchozím dílům s nabídkou opravdu parádního dobrodružství s vynalézavými taktikami. Celkově by se ale dalo říct, že novější knihy o Maddie jsou vlastně spojením postav z Hraničářova učně a pak z autorovy další série Bratrstvo. A přestože jsou obě série doopravdy skvělé samy o sobě, tak díky tomuhle spojení je příběh snad ještě úžasnější. Přestože hodně postav už je o dost starších než v prvních dílech této série, je naprosto jasně vidět, že jsou svým způsobem pořád stejní, i když se zároveň s průběhem let trochu změnily. Z děje je však naprosto jasný, kým jsou teď a kým byly kdysi. Pochybuji, že John Flanagan někdy napíše knihu, která by byla něco míň než dokonalá. Zatím se mu to každopádně nepovedlo a čtrnáctá kniha ze série Hraničářův učeň je toho důkazem. Je stejně úžasná, jako všechny předchozí díly a já doopravdy doufám, že se nejedná o poslední díl z této série. Je sice pravdou, že každá série by měla v určitém momentě skončit, aby neztratila na kvalitě, ale jsem si jistá, že čas na konec Hraničářova učně ještě nepřišel. Za poskytnutí knihy k recenzi děkuji nakladatelství Albatrosmedia - Egmont.