Rodičovština

Skvělá kniha, jedna z nejlepších o rodičovství co jsem kdy četla. Boří všechny zažité a slepě převzaté "hlášky", které nevědomky používáme, aniž se nad tím zamyslíme. Kniha o respektu k dětem, o tom, že nejsou náš majetek, ale mají stejná práva, mají své pocity a city, se kterými ještě neumějí pořádně pracovat, proto jsme tu my, abychom jim pomohli se s nimi vypořádat, ne abychom je za mě trestaly, ať už ignorací, posíláním na hanbu, bitím nebo ztrapňováním před ostatními. Podtitulek mluví jasně, jak mluvíme s dětmi a jak s nimi mluvit lépe. Doporučuji všem rodičům.

Za mě skvělé! O "alternativní" přístupy k výchově se zajímám docela dlouho, ale vždycky jsem se dozvěděla jen to, jak by to v ideálním případě mělo vypadat. Tady je krásně rozebráno, jak se stejná situace dá zvládnout dvěma, třemi různými způsoby. Je vidět, že vychází z praxe. Otázky, které si autorka klade, se přesně honily hlavou mně. Jasně, že to bude peklo, přeučit se zažité vzorce chování. Už jen při čtení jsem skučela jako zvíře. Protože jsem se v tom tak poznala. Vzpomněla jsem si, jak mi bylo, když mi rodiče říkali: "Protože jsem to řekl!", "Neřvi, nebo ti dám, abys měla proč!", "Přijď, až se uklidníš!" A to nebyli žádní tyrani, dělali (a dělají) pro nás všechno, co mohli. Jenže já pak do pětadvaceti netušila, proč jsem na světě, co mám dělat, abych se všem zalíbila, a proč mě lidi schválně tak vytáčí, když dělají, co já nechci. Tuhle práci chci svým dětem ušetřit. Aspoň co zvládnu. Díky taky za závěrečný seznam doporučené literatury a odkazy na weby.