Moje bejby Amerika

S manželem jsme si knížku moc užili. Je to napsané velmi čtivě, člověk se pobaví, odreaguje.

Ako zvládnuť kultúrny šok po presťahovaní do inej krajiny? Autorka o tom, napriek pomerne solídnej štartovacej čiare, vie svoje. Popisuje, čo ju v novej domovine prekvapilo, potešilo, čo jej pomohlo, za čím jej bolo najviac smutno. A ide jej to naozaj dobre, keďže je povolaním novinárka. Knižka v jej podaní je živá, autentická, úprimná a zároveň nám dovoľuje nahliadnuť i do autorkinho súkromia. Rieši rôznorodé témy - od obligátneho vyzúvania / nevyzúvania topánok v domácnosti až po obriezku:). O kvalite knižky svedčí, že som ju "zhltla" za jeden deň. A kľudne by som si dala prídavok. "Když na něj myslíš, co cítíš?" Já jsem cítila domov. A nesmírný klid. Vím, že ten by měl člověk hledat hlavně sám v sobě, protože hledat ho mimo je strašně zrádné. Ale nemohla jsem si pomoct: cítila jsem, že B. je mi přístavem, do kterého zapluju, když zuří bouře. Do té doby, tedy do svých třiceti let, jsem měla pocit, že láska musí přijít jako sopečný výbuch, smršť, nezastavitelná vášeň. Že musí bolet a musí se kvůli ní trpět. Nikdy by mě nenapadlo, že se může dostavit nenápadně, pozvolna a tiše, jako jaro. Moje angličtina byla tenkrát navzdory pobytu v Austrálii asi na té úrovni, že když mi B. těsně před jedním důležitým rozhovorem popřál "break a leg" (zlom vaz), zpovídané herečce jsem se omluvila, sotva dosedla ke stolu, a utíkala jsem na toalety po smskách zjistit, kde si proboha zlomil nohu a jestli mám okamžitě přijet.