Legenda

3.5/5 Nebola to zlá kniha ale oproti prvej zaostavala. Plus nechapem prečo musela autorka zničiť postavy Juliana a Crimson. :/

Zatímco si Scarlett na konci Caravalu oddechla, že soutěž spolu se sestrou přežila, Donatellino dobrodružství právě začíná. Druhý díl je tentokrát vyprávěn z pohledu Scarlettiny mladší sestry Telly. Ta uzavřela dohodu nejen s mistrem Caravalu (Legendou) ale i se záhadným "přítelem", který jí slíbil, že když mu odhalí Legendovu totožnost, najde její nezvěstnou matku Palomu. Pro Tellu je tato nabídka až příliš lákavá, aby ji zavrhla. Ztrátou své milované matky velmi trpěla a dala by cokoli, aby ji získala zpátky. Čím víc se však zamotává do dohody onoho záhadného "přítele" a zároveň se snaží vyhrát Caraval, aby zjistila, kdo Legenda skutečně je, tím víc se vyjasňuje, jak vysokou cenu bude muset nakonec zaplatit. A aby toho nebylo málo, do hry vstupuje obávaný osudník Srdcový princ (Jacks), s nímž není radno se zaplétat... Jak to s Donatellou dopadne? Přežije hru a najde svou matku? Anebo ji ošemetné dohody, které uzavřela, připraví o život? Ač mě první díl vyloženě nenadchl, pokračování nasadilo vyšší laťku. Jednak mi připadalo čtivější a napínavější a krom toho i pochopitelnější. Bezesporu k tomu přispěla skutečnost, že už jsem věděla, do čeho jdu a tím pádem jsem se v příběhu lépe orientovala. Autorka umí snít ve velkém a svoje představy dovedla prostřednictvím výstižných popisů uspokojivě převést i do mé hlavy. Hl. město Valenda hýřilo velkolepostí, tajemstvími a podivnostmi. Spolu s Caravalem vytvořily místo, kam bych se chtěla alespoň jednou podívat a řádně ho prozkoumat. Velkou roli tu sehráli osudníci, což jsou prastaré, nesmrtelné bytosti obdarované velkou magickou mocí. I přestože byli oslabeni, představovali hrozbu. A ano, tím nejpodlejším z nich tu byl Jacks aneb chronický požírač jablek. (Už teď se na něho těším v navazující sérii Bylo nebylo jedno zlomené srdce.) Když si posvítím na další postavy (především na tu hlavní), tak jsem se při čtení bohužel div nechytala za hlavu. Donatella byla tím největším minusem celé knihy. Nad jejím uvažováním a hloupým jednáním jsem se co chvíli datlovala do čela. Měla jsem chuť ji zpohlavkovat její vlastní knihou, jak snadno se nechala Jacksem napálit, nemluvě o tom, když si od ní Aiko vzala vzpomínku a ona si ani nechtěla vyslechnout celý příběh o své matce. Prostě... grrr! Pokud bych měla u Telly něco pochválit, pak její chemii s Dantem. Dokonce mě jako pár bavili víc než Scarlett s Julianem. Co se týče Scarlett - ta se tu bohužel jen párkrát mihla, což byla škoda, protože byla mnohem rozumnější a sympatičtější než Tella. No a mistr Caravalu? I přestože byla jeho totožnost střežená stejně dobře jako zlaté trezory ve Fort Knox, nemůžu říct, že bych byla z odhalení vyloženě překvapená. Koneckonců je jasné, že pokud to neměla být neznámá postava, musel tohoto člověka vzít v potaz snad každý čtenář (btw i Tella o něm uvažovala jako o Legendovi, čímž se pocit překvapení ještě umenšil). Závěr byl hodně o nervy, takže mi nezbývalo, než hltat jednu stranu za druhou, abych se dozvěděla, jak to celé dopadne. Když to shrnu, tak mě druhý díl hodně bavil i napínal a s chutí se pouštím do Finále.