Továrna na vafle

Po irském venkově (Prosinec už je takovej) vedla má čtenářská cesta do nizozemské továrny na vafle. Mám totiž takovou osobní čtenářskou výzvu: číst knihy autorů z nejrůznějších zemí. Na Továrně na vafle mě hned zaujalo, že ji napsal nizozemský autor; od nich jsem ještě nic nečetla a Roman Helinski byl skvělou volbou:-) „Je jejich práce za trest? Den co den kontrolují ženské z továrny vafle projíždějící na páse. Pátrají po příliš silných nebo příliš tenkých vaflích, po exemplářích, které jsou příliš hnědé nebo naopak příliš světlé. Dobré vafle jsou od sebe s hromovým rámusem odříznuty a potom naskládány na sebe. Vrstvu za vrstvou vyplivuje balící stroj balíčky s vaflemi do předem složených krabic. Když balíčky dosáhnou okraje, ženy krabice zvedají a staví z nich věže na paletách.“ Co ze začátku vypadá jako kniha o každodenní dřině v továrně na vafle, se plíživě proměňuje v něco mnohem víc. Poklidný chod továrny naruší nový zaměstnanec Arka Narovski, který dokáže snadno okouzlit a zblbnout lidi kolem sebe. A já se „zatajeným“ dechem sledovala, jak to funguje ve skupině lidí. Jak je snadné, když mají lidé vůdčí osobnost, nechat se vmanévrovat do něčeho, co by je nikdy nenapadlo udělat. Jak chování lidí ovlivňuje touha nepřijít o členství ve skupině. Jak se člověk cítí silnějším, když má okolo své druhy. Jakou ničivou sílu může mít skupinově sdílený názor a běda tomu, kdo se nechce podřídit, atd. Asi nejdrsnější mi přišlo, jak děti mohly přihlížet poblázněnému chování svých rodičů. „Protože to je ze všech strachů ten největší: strach, že nám uteče něco, co zažije zbytek skupiny. Strach zůstat pozadu.“ Knížka má hodně krátké kapitoly, tak čtení odsýpá a ani jsem se nenadála a už tu byl konec. Konec, který mě v momentě dočtení moc nenadchnul. Ale o pár minut později, když jsem si o něm popřemýšlela, tak z něj mám jiným pocit. Jsem spokojená a zvědavá, až si dám příště vafle, jestli si vzpomenu na Baculatou Gertu, Gertičku, Julii, Patricka, Matyldu a další z Továrny na vafle. Kniha nemá nijak závratné hodnocení, což popravdě vůbec nechápu. Za mě rozhodně doporučení:-)

Kniha se čte rychle i díky krátkým kapitolkám, ale trochu jsem se bála, co přijde a co potom, jak jeden manipulátor dokáže zblbnout naštvaný dav. Jde na to dobře, přes naštvané ženské.