Upíří deníky – Neviditelné zlo

Uspokojivé

Elena a Stefan poklidně žijí v Dalcrestu, a zároveň se postupně zbavují všech Prvorozených, mezitím si Damon užívá výlet s Katheryn v Evropě. Zdá se jako by jim všem konečně přálo, Meredith se vdala a Bonnie má svůj vztah se Zanderem, ale Elena i přes to váhá. Má pocit, že se opět blíží nějaké nebezpečí. To se potvrdí když se objevuje Jack se svými přáteli. Tato skupina lovců upírů pase po Prvorozeném, který se usídlil nedaleko a z útrob svého úkrytu narušuje každodenní idylu míru a spokojenosti. Skrz čtení celé této série jsem prošla různými emocemi, náladami i názory. Od čirého znechucení až po překvapivé nadšení, ale nikdy v životě jsem se při čtení nenudila tak jako když jsem sáhla po Neviditelném zlu, proto si dovoluji ji oficiálně prohlásit za nejnudnější knihu všech dob, protože nic tak zoufalého se mi ještě nikdy nedostalo do ruky. To i ta nenáviděná čtyřka a pětka jsou proti tomuhle opravdové skvosty. Byla to nuda, strašlivá nuda, nuda k uzoufání a k nevydržení. A jsem moc pyšná na to, že jsem ji přečetla, protože to chtělo obrovskou hromadu vůle. Takže hurá do toho a půl je hotovo. Kniha se rozjíždí neuvěřitelně pomalým tempem a soustředí se na nezajímavé věci. Místo toho aby se víc zaměřila na vzniklý problém v Evropě, se kterým se musí Damon a Katheryn nějak vypořádat, se neustále vrací k poklidnému životu Eleny a jejich přátel. A když už se začne něco dít, hrdinové jen neustále pobíhají sem a tam, honí se za stíny a ničeho se nedopátrají, takže musí začít znovu. Celkově nemá děj co nového a zajímavého nabídnout. Opět se objevuje nový záporák, opět musí najít způsob jak ho zlikvidovat, opět řeší hromadu problémů a všechno je to dost jednoduše předvídatelné. Postavy taky příliš nezáří. Příšly mi prázdné, nevyužité, nudné a nezajímavé. Zabývaly se nudnými a nedůležitými věcmi, a všechno jako vždy svou hloupostí zbytečně komplikovaly. Z přeslazeného vztahu ElenaxStefan jsem málem dostala cukrovku. Mattovo váhání mě rozčilovalo, stejně jako Stefanovo všeobecné chování, kdy mu najednou záleželo jen a jen na Eleně a ostatní mu byli strašně ukradení, což tak nějak nekorespondovalo s jeho charakterem. Záporák byl snůškou typického klišé, ale i tak dokázal být ještě klišovitější než Klaus a předváděl se mnohem markantněji. Nuda na entou. Nejvíc to ale kazilo neustálé opakování známých faktů z předešlých dílů, jako kdyby autorka předpokládala, že jsou čtenáři tak hloupí, že si nedokážou zapamatovat pár věcí. Ani nedokážu spočítat kolikrát bylo připomenuto, co Elenu zabije a nezabije, kdy aktivuje neaktivuje své schopnosti, barva očí atd. Nemám problém s krátkým a nenápadným souhrnem (přece jenom Upíří deníky jsou sakra dlouhá série), ale abych o tom musela slyšet minimálně jednou v každé kapitole to už je na mě moc. Je to zbytečné a hlavně strašně otravné. Závěrem? Ani ten ,,dramatický,, konec mě nenadchl, protože mi byly všechny postavy ukradené. Z Neviditelného zla jde vysloveně cítit snaha jen o to těžit z vlastní úspěšnosti.