Černé sklo

"vědecky vzato se domnívám, že jsme se pokoušeli chránit sami sebe před strachem z voodoo tím, že si z něj uděláme legraci ... právě jsem přežil útok na svou duši" Popravdě řečeno, nevím, co si o příběhu, resp. o autorce, mám, myslet, vlastně si nejsem jistá, jestli si ze mě dělá srandu příběh, nebo přímo autorka. Taky nedokážu odhadnout nakolik je to záležitost překladu a nakolik autorkou, ale vzhledem k četnosti výskytu naprostých blábolů, bych se spíš přiklonila k tomu, že takhle zpackat to snad ani překladatel nemohl (i když spousta větných spojení, nelogičností, tomu trochu taky napovídá). "Baví tě ta knížka?", podivil se Harris celý překvapený ..." Popravdě? ... Nebaví. Hned u první povídky (Černé sklo), která má asi šedesát stran, ještě pár stránek před koncem jsem očekávala, že konečně objevím nějakou nosnou myšlenku, a stále četla jen řádek po řádku změť školácky poskládaných vět, které se snažily navodit dojem příběhu s pointou ... "Úřad nemá žádné informace ... týkající se případu gorilí ženy. Její nezákonné ničení ... je v gesci místní policie? Je to jasný? A neoficiálně? zeptal se Harris. Neoficiálně si vaši zprávu čtou na záchodě pro pobavení." Tak asi tak, autorka sama, nám čtenářům, dala návod na použití :-). "Posíláte mě na sebevražednou misi." - ale to byl Harris stejně ještě pod vlivem bufotoxinu." ... docela jsem s Harrisem soucítila, taky jsem si tak chvílemi připadala :-) ... a nebylo to rituály voodoo, ty na mě fakt nezafungovaly vůbec :-). PS: k některým povídkám ještě pár slov v sekci povídky, i když se důvody, proč číst, hledaly dost těžko.

Asi už chápu, proč je kniha po více než dvou letech od vydání tak málo čtená... Ani za mě ne, zoufale mě to nebavilo, naprosto postrádá čtivost, je mi líto.