Víly dokážou očarovat lidi, aby udělali to, co chtějí. (Dvojník – Kelley Amstrongová) John Doggett - Vděčím mu za život. Proč bych mu neměl věřit? (Sněžný muž – Sarah Stegall) Jonathan Maberry složil již druhou sbírku povídek ze světa Akta X. . . A začal pěkně divoce. První povídku nejen, že napsala žena (Kelly Amstrongová), ale je to jedna z nejlepších povídek v této sbírce. Až jsem se obával, že je laťka hodně vysoko. Druhá žena, která přispěla do této sbírky, nenapsala sice tak působivý příběh, ale zato jsem v něm našel šest celkem slušných výroků, které jsem paní Kami Garsiaové vložil do jejího profilu. Další velmi úspěšnou povídku napsala Rachel Caine. Její „Hlas zkušenosti“ je snad jediný příběh, který perfektně zapadá do složek Akta X. A dobrá je také povídka „Sněžný muž“ od Sarah Stegallové. Citát: Je to nejchytřejší osoba jakou znám, a mluví plynně Klingonštinou, což z ní dělá dívku mých snů. (Syn černé díry – Kami Garcia) Hank Phlillippi Ryanová naopak napsala jednu z nejhorších příběhů v této sérii. Její povídka „Měli bychom si poslechnout něco od Šostakoviče“ patří spíš do série Dana Browna o šifrách. Do kategorie „horší ženské povídky“ řadím i povídku „Srdce“. Napsala jí Kendare Blake. Je to stokrát omletý příběh o darovaném lidském orgánu. Nezáživné. Avšak myslím, že ženy v kvalitě povídek v této antologii mají převahu. Rozhodně i v menším obsazení se více činily. Citát: Nevím, jestli se zabití jednoho a toho samého člověka třicetkrát počítá jako jedna vražda nebo jako třicet vražd. (Chvíle útoku – Jon McGoran) Když to teď vezmu z té druhé stránky spisovatelů, tedy té mužské, tak musím prohlásit, že nejhorší povídku v tomto svazku napsal Hank Schwaeble. Pokud se ptáte proč se mi příběh nazvaný „Mužská výsada“ nelíbil, najděte si můj komentář v sekci „Části díla“ u této knihy a přečtěte si ho. Poslední povídka od Davida Farlanda „Když jdou krávy domů“ sice není zas tak špatná, ale je hodně nepřesvědčivá. A pro tu neuvěřitelnost jsem jí dal jen průměr. Citát: I kdyby něco z toho byla pravda, jak by ses mohl vydržet na to dívat? Opravdu bys chtěl vidět svůj život, svou budoucnost, jako nějaký televizní program? (Pilotní díl – David Liss) Naopak nejlepší příběh, nebo spíše jeden z těch nejlepších napsal David Liss. Má název „Pilotní díl“. Jedná se o cestování časem a o informacích z budoucnosti. Dobrý je také příběh, který Bec Vincent nazval „Fázový posun“. Dalším dobrým počinem je „Nalezenec“. Napsal jej, u nás skoro neznámí, spisovatel se jménem Tim Waggoner. Jedná se o jedno městečko, kde se ztratili obyvatelé a nikdo netuší kam. Je to mrazivý příběh. Více naleznete v sekci „Části díla“ u této knihy. Dobrým počinem je také příběh nazvaný „Mumie.“ Citát: Eddie měl vždycky o kolečko víc. Když se tu noc ukázal a tvrdil, že ubodal mumii, nebrali jsme to zrovna moc vážně. (Mumie – Greg Cox) Když se na to zpětně podívám, na příbězích mají podíl ženy v počtu šesti a mužů přispělo do této sbírky devět. Rozhodně je to více, než v předcházejícím počinu Jonathana Maberryho. (Tam byly ženy jen tři a z toho jen jedna měla dobrou povídku) Zde mají ženy rozhodně „skoro“ lepší příběhy. Píšu „skoro“, protože i u mužů se zde dají najít skvosty, které mě potěšily. Po sečtení všech bodů, které činí 58 za všechny povídky, jsem jej vydělil patnácti. Vyšlo mi 3,8666666667. Hmmm . . . tak že za 80%. Nebo za čtyři Hetešovo Akťácký Xmotýlky. ( X ƸӜƷ X ƸӜƷ X ƸӜƷ X ƸӜƷ ) Citát: V Mulderově světě platilo, že kdykoliv si myslel, že věci už nemohou být podivnější, než právě jsou, zpravidla se to stalo. Skoro už prohodil „no, to to trvalo.“ (Nalezenec – Tim Waggoner)

Jako fanouška Akt X mne tahle povídková kniha rozhodně nemohla minout. A já jsem ráda, že se mi kniha dostala do rukou. Moje hodnocení je nakonec průměrné, což je dáno hlavně tím, že některé povídky mi sedly trochu méně, některé mne zase bavily hodně (Dvojník, Syn černé díry, Mumie, Fázový posun, Hlas zkušenosti, XXX). Celkově však musím říct, že ve mně celý svazek vyvolal neuvěřitelnou nostalgii a chuť si celý seriál zase pustit od začátku. Ať už mi povídky zápletkou či stylem psaní seděly nebo ne, mají všechny jedno společné. Věrně se drží toho, co jsem měla na seriálu tak ráda. Hlavně to, že to ve vás vyvolává spoustu otázek ohledně bytí, ohledně něčeho nedosažitelného - prostě takový ten tajemný pocit, že tu nejsem sami a že existují věci, kterým zatím nerozumíme a které nás přesahují. Je to taková ta chuť snít s otevřenýma očima o tom "co by, kdyby" - o věcech, které jsou těžko uchopitelné, ale které člověka nějak vnitřně lákají a tak trochu vzrušují. Zároveň si cením toho, jak se autoři snažili udržet tu doplňující se protikladnost Muldera a Scullyové, kdy Mulder je víře v nadpřirozeno a v cokoliv mimozemského nakloněn velmi výrazně a s touhou sobě vlastní se do neobvyklých případů vrhá po hlavě (skoro až bezhlavě), zatímco Scullyová je skeptičtější a drží se se svým racionálním uvažováním nohama při zemi. Musím říct, že některé ty povídky bych dost ráda viděla zfilmované, rozhodně mají potenciál. Celkově tedy 3 hvězdy. A stále ve mně hlodá ta myšlenka si fakt ten seriál zas pustit... :-D