Hodnocení z největšího nezávislého čtenářského portálu
79%
(119 Hodnocení)
Online knihkupectví Palmknihy vám jako jediný e-shop přináší nezávislé čtenářské recenze a hodnocení oblíbeného portálu Databazeknih.cz
Populární hodnocení
13.4.2017
Stejně jako nemůže existovat světlo bez tmy, nemůže existovat dobro beze zla. Kruté, ale prosté biblické rčení, na kterém vystavěla Lindsay Hawdon svůj román „Jákobovy barvy“, příběh nacistické genocidy, o kterém se moc nemluví. Tak to v rozhovoru autorka sama naznačila větou: „Nacistická genocida cikánů byla oficiálně uznána v roce 1982, a teprve 14. 4. 1994 proběhla ve washingtonském Muzeu holocaustu...
Stejně jako nemůže existovat světlo bez tmy, nemůže existovat dobro beze zla. Kruté, ale prosté biblické rčení, na kterém vystavěla Lindsay Hawdon svůj román...
Stejně jako nemůže existovat světlo bez tmy, nemůže existovat dobro beze zla. Kruté, ale prosté biblické rčení, na kterém vystavěla Lindsay Hawdon svůj román „Jákobovy barvy“, příběh nacistické genocidy, o kterém se moc nemluví. Tak to v rozhovoru autorka sama naznačila větou: „Nacistická genocida cikánů byla oficiálně uznána v roce 1982, a teprve 14. 4. 1994 proběhla ve washingtonském Muzeu holocaustu první akce k uctění památky cikánských obětí. Ticho, které kolem celé této záležitosti vládne, mě upoutalo.“
Dávají-li ti jídlo, ber, bijí-li tě, utíkej - to je životní mantra osmiletého hrdiny Jákoba, napůl cikána, ze čtvrtiny Roma, a ze čtvrtiny Jeniše, který stejně jako sta tisíce dalších evropských Romů byl nacisty určen k likvidaci v plynových komorách koncentračních táborů. Sám a hladový na útěku se potuluje zbídačeným Rakouskem, světem plným hladu a smrti, kde bytí či nebytí kohokoliv určuje svévole německých vojáků či jednotek SS. Válečné běsnění poznamenalo všechny, nikdo nikomu nedůvěřuje, lidé jsou pro kousek chleba schopni udat i svoji rodinu. Utíká v horách pouze přes noc, aby nebyl viděn. Přes den je zalezlý v prohlubních, kde se snaží spánkem získat síly na další dny. Ale vzpomínky na události minulých měsíců ho vyčerpávají možná více než chůze. Přesto i v tomto čase, kdy světu vládne „bestie“, se objevují lidé, kteří jsou ochotni pro záchranu zoufalých obětovat to jediné a poslední co mají, svůj život. Jak autorka v rozhovoru pro LN řekla, smyslem její knihy není děsit čtenáře bestialitou a krutostí, naopak chtěla, aby šlo cítit, že lidskost vždy převáží na brutalitou.
Příběh Jákoba (kapitoly nazvané Dnešek, Rakousko, 1944) je ale jen vyvrcholením celé knihy z hlediska časové chronologie. Autorka předkládá i další časové hladiny, ve kterých chce pro ucelený pohled na svět a filozofii kočujících Romů, vyprávět i osudy Jákobovy bílé matky a romského otce. Přestože oba pocházeli z naprosto odlišných společenských a etnických světů, život si dokázal škaredě pohrát s oběma.
Už od prvních stránek čtenář doslova cítí atmosféru romského světa. Světa, kde není cílem najít vlastně cíl, ale cesta za ním. Cesta nikdy nekončící, protože jen svobodný a nevázaný člověk může poznat skutečnou radost ze svobody.
Jsou knihy, které jsou děsivé a krvavé, a jako čtenář se třepete hrůzou, ale přesto otáčíte jednu stránku za druhou, protože je to děsivě krásné a napínavé, a jako čtenář thrillerů víte, že nějaká kapka naděje pro oběť tu vždy je. Ale pak jsou tu knihy, které jsou děsivé a nelidské, a jako čtenář se třepete děsem, a hledáte v sobě vnitřní sílu či odvahu otočit následující stránku, protože to, co vám utíká před očima v podobě písmenek, je děsivější jako samo peklo, kde není očistce ani naděje, protože genocida či holocaust nemůže mít trochu štěstí či naděje. Museli byste knihu odhodit do kouta jako škvár a blábol vysmívající se miliónům zavražděným. A taková je kniha „Jákobovy barvy“, kde už od prvních kapitol tušíte tu hrůzu, která se skrývá v náznacích. Autorka přesně dokázala se stále se opakujícím textem v čtenáři vyvolat pocit neodvratné hrůzy, která se skrývá za bílým suchým stromem na vrcholu kopce. A když v závěru propukne skutečný armageddon emocí a hrůzy, pojem lidství nabude zcela jiného významu.
Z anglického originálu Jakob´s Colours (2015) přeložila Petra Krámková. Vydalo nakl. Domino v roce 2017.
Číst více
Číst více
17.7.2017
Děj příběhu se odehrává ve třech časových rovinách. V jedné, ve třicátých letech minulého století, poznáváme Jákobovy rodiče ještě coby děti. Angličanku Lor pocházející z bohaté rodiny a chudého cikánského chlapce Javiho. Shoda těžkých životních okolností oba mladé lidi zavede do psychiatrického sanatoria, kde započne jejich životní pouť.
Další časová rovina se odehrává v roce 1943, kdy se seznamujeme...
Děj příběhu se odehrává ve třech časových rovinách. V jedné, ve třicátých letech minulého století, poznáváme Jákobovy rodiče ještě coby děti. Angličanku Lor...
Děj příběhu se odehrává ve třech časových rovinách. V jedné, ve třicátých letech minulého století, poznáváme Jákobovy rodiče ještě coby děti. Angličanku Lor pocházející z bohaté rodiny a chudého cikánského chlapce Javiho. Shoda těžkých životních okolností oba mladé lidi zavede do psychiatrického sanatoria, kde započne jejich životní pouť.
Další časová rovina se odehrává v roce 1943, kdy se seznamujeme s Lor a Javim už v rolích rodičů tří dětí, Jákoba, Elizy a Malutkého. Autorka nám líčí hrůzy druhé světové války, především tedy romského holokaustu a jeho dopad na romskou komunitu.
A poslední časovou linií, odehrávající se během roku 1944, nás provází sám Jákob, osmiletý vyhublý chlapec, který prchá před nacisty. Pod ochranná křídla si ho vezme starý obětavý Markus v okamžiku, když už Jákob ztrácí sílu bojovat o život. Měl rodiče, měl sestru a bratříčka a teď je na všechno sám, malý a slabý. Touží ještě vůbec přežít?
Upřímně vám povím, že se mi kniha nečetla vůbec lehce. Nejen kvůli prolínání několika časových linií, na to si člověk postupem čtení zvykne, a navíc každá kapitola je označena letopočtem a místem, kde se děj odehrává. Ale hlavně námět knihy vás dostane do nelehkého rozpoložení, a čím víc se budete blížit ke konci, tím hůře se budete cítit. Protože tušíte, co nejspíš nevyhnutelně přijde. Autorka si nebere servítky a předkládá nám období romského holokaustu v celé své syrové skutečnosti. Místy jde opravdu o drsné čtení. Ale nebojte se, nenese se v takovém duchu úplně celý příběh, spoustu pasáží je naopak vyprávěno až poetickým jazykem. Jákob nás zavádí do světa barev. Ovšem poslední část knihy je tvrdá, drsná, syrová a emotivní. Nebrečela jsem jenom díky tomu, že jsem knihu dočítala ve vlaku mezi lidmi. Přesto i nyní při psaní recenze, se kterou se velmi peru, a v odstupu několika dnů, mám stále doslova husí kůži.
Jákobovy barvy jsou autorčinou prvotinou a já jí za ni tleskám, protože napsat napoprvé právě takové náročné dílo, to opravdu klobouk dolů. Možná budete mít během četby pocity podobné mým. Nevěděla jsem, jestli se mi kniha vůbec líbí, jestli ji opravdu vnímám tak, jak autorka zamýšlela. Ovšem po dočtení, kdy vám do sebe všechny části a náznaky v příběhu zapadnou, všechno se vám to rozleží, si nakonec zdeptaní řeknete „tak to je mazec“, a určitě knihu budete doporučovat všem ostatním jako já. Období holokaustu bylo opravdu příšerné, děsivé a s lidmi, včetně i těch nejmenších dětí, bylo zacházeno jako s dobytkem, ba daleko hůře. Nelze na tu dobu zapomenout, protože ti lidé si to skutečně vytrpěli, zemřeli a je úplně jedno, jestli byli bílí nebo snědí.
Příběh je rozdělený na pět částí a kapitoly označené letopočty a místem děje pro lepší orientaci, jak už jsem zmínila. Jákobova dějová linie je vyprávěna v první osobě, o to víc vás pohltí. Přestože jde o malého chlapce, dokážete se do jeho pocitů dokonale vžít.
Co dodat závěrem. Nedokážu dost dobře popsat, co po dočtení knihy cítím. Rozhodně velký smutek. Jsem toho plná, ale nechci prozradit víc, než je třeba. Raději si knihu přečtěte sami. Musím také pochválit nádhernou obálku. Všimněte si bílého stromu ve tvaru písmene ypsilon. Po přečtení tohoto příběhu se vám nejspíš navždy, anebo na hodně dlouhou dobu vryje do paměti, to mi věřte. Dále bych ráda vyzdvihla vynikající překlad paní Krámkové. Nemá chybu. Kniha se povedla opravdu ve všech směrech a já ji rozhodně doporučuji. Jenom se připravte, že ji nezhltnete za dva dny. Je to těžké čtení a vyžaduje více času. Alespoň já jsem to tak vnímala a četla jsem ji několik dní.
Hodnocení: 95%
mujknizniraj.blogspot.cz/
Číst více
Číst více