Vzpomínky

prezident Nemecka, velmi zajimava osobnost popisuje historii, na kterou by mnozi z nas chteli zapomenout. popisuje ji formou vlastniho zivotopisu, v nemz nachazi vice prostoru deni kolem Joachima Gaucka, nez jeho vlastni zivot. otazkou zustava, nakolik je kniha skutecne pravdiva a nakolik sepsana ve smyslu propagace lepsiho ega bohateho cloveka. beze sporu je vsak pan Gauck jednou z tech nemnoha osobnosti, ktere nam umoznily byt tam, kde prave jsme (za predpokladu, ze jsme jako Cechoslovaci sami prezili system totalitnich rezimu). kniha je misty velmi obtizne citelna a nudna, cetl jsem ji nekolik veceru, z toho minimalne 3x poslouzila jako dokonaly ryhlouspavac. myslenka volani po svobode je zde ale natolik silna, ze jsem to nakonec nejak prekousl a docetl az do konce. za nejzajimavejsi pasaze pokladam obdobi staveni sidlist a bohosluzby v bytech a samotne postaveni zdi. pan Gauck mi zde otevrel trochu jiny pohled na minulost, nez jaky jsem doposud mel - "rozhodnuti politickych spicek postavit zed, ktere prislo ze dne na den, bylo zavrsenim arogance, kterou vlada jedne strany oplyvala". kdo nezazije, asi nepochopi. take az diky teto knize jsem si doopravdy uvedomil to, co vim jiz dlouho - my Cesi jsme hrozni ateiste. nepokladam to za negativum, jen se desim toho, ze jeste pred sto lety jsme byli narodem nabozensky zalozenym. a ted se prenesme do soucasnosti do avion shopping parku a rovnou se vydejme zvracet na zachodky z pohledu na to, jak rychle lide kolem nas zapominaji...ze svoboda neni svoboda, ale zodpovednost, a to, co vidime kolem nas, je pouze antropologicka konstanta, nikoliv dusledek kapitalismu. zlata slova, pane Gaucku, zlata slova...

Vyprávění pana Gaucka nepředstavuje životopis v pravém slova smyslu. Autor svými vzpomínkami objasňuje činnost církve v někdejší NDR, stavbu Berlínské zdi a zejména úkoly úřadu pro zpracování dokumentů státní bezpečnosti, který byl založen po roce 1989 a jemuž předsedal. Nebyla to lehká četba, jelikož autor poukazuje na mnoho církevně i politicky dříve aktivních osob, které mi nebyly tolik známy. K některým částem textu - především týkající se církve - jsem se musela vracet. Hlavní autorova myšlenka - svoboda a odpovědnost - je však ve vyprávění všudypřítomná.